S Hailey jsme se kvalifikovaly na European open junior na Slovensko a s Tricki snad také pojedeme :)5/11/2016 Pro Hailinku to byly první a zároveň poslední juniorské kvalifikačky. Na to, že jsem si v únoru ještě nebyla ani jistá tím, zda zvládneme splnit kritéria pro účast na kvalifikačkách, Hailey opravdu zdaleka předčila má očekávání :) Překážek se nebála, běhy jsme si úžívaly a ke všemu daly tři čistě. Ty nám zaručily dostatek bodů, jelikož jsme každý běh i vyhrály :) Jako bonus máme kvalifikaci na velkou republiku. Vzhledem k tomu, že jsem běhala zparalenovaná, to dopadlo opravdu dobře :) Musím říct, že se mi s Hailičkou běhalo neuvěřitelně lehce a krásně. A navzájem jsme si věřily :) A Trickinka se také předvedla v celé své kráse. Běhala seč jí nožky stačily !!! Za celý víkend se stejně jako Hailey diskla jen jednou.Tedy lépe řečeno, já jí diskvalifikovala. A zbytek byly čisté běhy. A pokud se opravdu podaří získat o něco více míst, bude i Tricki reprezentovat české barvy, a to již podruhé !!! :) Lehce neuvěřitelné pro líného, téměř desetiletého voříška o kterém bylo v lednu řečeno, že už by s agility měla spíš pomalu končit. Zkrátka nemusí moc trénovat (na překážkách) a přesto jde dosáhnout povedených běhů :) Holčičky přeju Vám hodně zdraví a spoustu zábavy (se mnou) nejen na parkuru !!! foto: funfordogs, Zuzka Genderová
0 Comments
Další článek v časopisu_ Ecanis http://www.ecanis.cz/element/simple/documents-to-download/b/c/08c31da8c6f2878d.pdf …protože je moc malý, velký, starý, mladý, hloupý, aktivní, líný, neposlušný…. S touto reakcí se často setkávám u lidí, kteří vidí poprvé agility, nadchne je to, ale povětšinou mají tu či onu výmluvu, proč zrovna jejich pes nemůže s agility také začít. Takže tentokrát si povíme o tom, jací pejsci se agility mohou věnovat. Povětšinou se razí heslo, že agility jsou pro každého. Které se má vztahovat jak na lidi, tak na psy. Jenže zas tak úplně se s tímto souhlasit nedá. Asi nejdůležitější, jako u všeho, je zdraví. Nejsem veterinář ani jiný odborník, přes zdraví psa a i kdybych byla, nevyjmenovávala bych, co je ještě únosná zdravotní komplikace a kdy už je to moc a s agility se musíte buď na určitý čas, nebo pro vždy rozloučit. Záleží asi na zdravém selském rozumu, konkrétním případu a veterináři. Ale každopádně je důležité uvědomit si, že je po pejskovi vyžadovaná vcelku náročná fyzická i psychická zátěž. Chceme, aby běželi co nejrychleji, bleskurychle se otáčeli, skákali, kličkovali slalomem a k tomu vnímali naše povely a vedení tělem. Z toho vyplývá další podstatný fakt. Pejsek musí mít dobrou kondičku. Opravdu !!! Trénink agility by neměl sloužit k jejímu budování. To je důležitá věc, kterou by si každý měl uvědomit. Představte si, že by vás někdo postavil třeba na závod 100/110m překážek, bez jakékoli přípravy a řekl: „ Běž! Vybuduješ si skvělou fyzičku, když takhle rychle poběžíš a ještě si u toho zaskáčeš!“ Jak by to s většinou z nás dopadlo? Asi ne moc slavně. Buď bychom postupně opatrně a pomalu překonali nějakým způsobem všechny překážky. Nebo bychom se je tedy pokusili v rychlosti přeskákat, ale pravděpodobně bychom se za chvíli někde natáhli. Anebo by to někdo případně rovnou vzdal. Někoho by tato zkušenost otrávila. Jiný by se zranil…. A teď se vžijte do role vašich pejsků. Zkrátka vzít psa přímo z gauče a postavit ho na agility parkur mi přijde vůči němu přinejmenším neférové. A také velký hazard s jeho zdravím. Ano, někomu to může procházet, ale není lepší udělat vše pro to, abychom se snažili nehodám, co nejvíce vyhnout… Nedostatečná kondice může být i jednou z příčin demotivace, shazování latěk atd… Takže já se svými pejsky chodím hodně a to každý den na procházky do lesa. Les je pro psy skvělou přirozenou posilovnou. Kdejaká větev se jim připlete do cesty, občas musí přeskočit něco většího, jindy vyběhnout do kopce… A každopádně takový volný pohyb milují a já také J Dále cvičí na balančních pomůckách a učí se spousty triků, při kterých se učí ovládat své tělo a zároveň ho posilují. Věděli jste například, že pes neví o svých zadních nohách? Až např. s triky přijde uvědomění si svého těla. Důležité je podotknout, že vše dělám pomocí shapingu, což znamená, že pejsci cvičí zcela dobrovolně bez jakéhokoli vynucování z mé strany. Ba naopak, zbožňují to J A za další si myslíme, že výše popsaná cvičení a budování fyzičky jsou dobrá pro jakéhokoli psa, bez ohledu na to, zda dělá, či nedělá, nějaký sport. Stejně tak jsou dobré pro všechny další hry, které učím a hraju je se svými fenkami. Připraví je dobře na parkur, opravdu se mi to u mé mladé fenky osvědčilo. Ale především je to opět společná zábava. A když pejska s vámi baví něco dělat, je to již dobrý krok k tomu, aby se z něho stal poslušný psík, který radostně přibíhá na přivolání a je s vámi radši, než s jinými lidmi, psy, či třeba voňavou trávou… Jak je to s věkem? Myslím, že pokud pes splňuje předchozí kriteria, nejde říct, kde začíná ta hranice, která určuje, že je pejsek na agility již moc starý. Ovšem, co se týče štěňat a agility, tak to je velmi rozporuplné téma. Myslím, že nelze určit, kdy se může s agility začít a také každý pod tím vidí něco jiného. Pokud se budeme bavit přímo o tréninku na překážkách, tak je to také velmi individuální. Každý pejsek dospívá jindy. Důležité je asi také pozorovat, zda má pes stále štěněcí pohyb, anebo se již hýbe jako dospělý pes. Ale každopádně pro malé štěňátko ani zdánlivě nevinné probíhání tunýlky není dobré a nejen dle mého názoru je to úplně zbytečné. Bavila jsem se na toto téma s veterinářkou, která také se svými psy sportuje a říkala, že dříve jak v 10 měsících, by ani s tunely nezačínala. Slalom, by měl pes dělat nejdříve v roce, ale je to zase individuální a stejné je to se skákáním. A každopádně není kam spěchat!!! Jakou roli hraje temperament? Řekla bych, že do jisté míry velkou. Jenže myslím spíše z toho hlediska, že ke každému pejskovi se musí přistupovat jinak. Samozřejmě je určitou výhodou, pokud je pes žhavý do práce. Ale ovšem všeho moc škodí. No, a pokud máte doma pejska gaučáka, nemusíte se bát, že by nebyl schopen agility běhat. Při správné motivaci, dobře vedeném tréninku a především pochopení a skvělém vztahu s vaším pejskem, jde dosáhnout zdánlivě nemožného. J Mám to ze své vlastní zkušenosti. Sama takovou jednu psí flegmatičku mám. Jak se zdá, s agility můžete začít kdykoli s jakýmkoli zdravým pejskem. Stačí jen odhodlání, nadšení, tolerance a pochopení! Julie Wohanková Foto: Kristýna Živná, Alžběta Veliká Tentokrát mi extrémně dlouho trvalo zveřejnit alespoň nějaká videa ze závodů. Ale mám částečnou omluvu. Rozbil se foťák. Počítač neakceptuje všechna videa z mobilu. Neměla jsem moc času protože/a bylo krásně. Ano, jaro je tu!!!! Miluju ,jak se příroda probouzí ze zimního spánku. A ona nejen příroda, i lidé. Najednou slyšíte více sekaček, pil... Lidé se hrabou v záhonu, budují, opravují, traktory zasévají obilí ( řepka tam je již dlouho :-/ ). A mě baví být uprostřed dění. Takže pokračujeme v dlouhých procházkách. V den, co se běžel Pražský půl-maraton, jsme se nenechali zahanbit a udělali si takový soukromá po okolní přírodě. S jediným rozdílem, že jsem to šla a trvalo mi to 4 hod. Hailey si to samozřejmě pravděpodobně o dost prodloužila svým pobíháním. Ale i přes to ona a jsem moc ráda, že i Trickinka, měly odpoledne plno energie a předváděly, jakože se celé dopoledne jen válely. A také nám krásné počasí nahrálo k budování plotu na cvičáčku :) Děkuju tati !!!! Týden po skvělém semináři s Katarinou Podlipnik v Kyjově, jsme se vydaly na naše první velké závody do Polska. Co mě asi nejvíc lákalo, bylo to množství přihlášených pyrenek. Na startovní listině se jich vyjímalo asi 30. Konečně jsme se viděli s Radkou a její Styxinkou. Hailinčinou mladší nevlastní sestřičkou :) Hailey se chovala velmi statečně, na to, jak náročné prostředí to pro ni bylo. Přestože jsme si z toho udělaly veselou diskotéku, tak jsme si to užily, nějaké části z běhů se mi líbily a načerpala jsem plno inspirace pro trénink. A hlavně tam panovala příjemná atmosféra a byly k vidění strhující výkony !!!!! Moc děkuju Verče za odvoz, ubytování.Prostě za vše !!! Pak máme za sebou závody v Terezíně a v Chabařovicích, které pro Hailey znamenaly první start ve dvojkách. Také první závody venku. A nečekané umístění v Terezínském poháru v juniorech medium na 2.místě. Asi na polovině závodů jsme ani nebyly a já pořád ani nevím, jak se počítají ty body :-D.
Můk článek o gility, který vyšel v internetovém časopisu ecanis :)
http://www.ecanis.cz/aktualni-cislo-ecanis Tři uvedené rysy stále se rozvíjejícího psího sportu agility, docela dobře tuto kynologickou disciplína charakterizují. Dech beroucí výkony těch nejlepších přesně toto splňují. Ovšem i pro týmy bez závodních ambicí, běhajících „jen“ pro radost, by toto mělo také platit! V dnešním prvním díle jen tak zlehka nahlédneme pod pokličku agility. Cílem je, aby i člověk agility neposkvrněný pochopil o co asi tak jde. Tak pojďme na to ! Agility se poprvé objevilo v Anglii okolo roku 1978, kde se inspirovali koňským parkúrem. Ovšem od té doby se agility změnilo k nepoznání. Od agility pamětníku se můžeme doslechnout, jak dříve byly agility stále silně ovlivněné klasickou sportovní kynologií, kde je základem pozice u levé nohy psovoda. Tudíž i při překonávání překážek se pes stále nacházel nalevo. Překážky byli vyšší, psi byli pomalejší a parkúry jednodušší. Dnes je vše rychlejší, parkúry záludnější a někteří handleři předvádějí na parkúru až taneční kreace. Zkrátka to není, co to bývávalo. Ale řekla bych, že tentokrát je tato poznámka míněná v kladném slova smyslu. Již jsem to trošku nakousla, agility se podobají koňskému parkúru s tím rozdílem, že skokové překážky nejsou zdaleka jediné. I když zrovna díky nim vcelku spolehlivě poznáte, jaká velikostní kategorie zrovna závodí. V agility jsou totiž tři základní kategorie rozlišené dle kohoutkové výšky psa. Malí pejsci s kohoutkovou výškou do 35 cm běhají v kategorii small. Což jsou např. russlíci a jiní malí teriéři, šeltie, kníračí,pudlové atd. Dále následuje kategorie pejsků s kohoutkovou výškou do 43cm. Jelikož je to vcelku malé rozpětí, bývá jich na závodech nejméně. Ovšem na mezinárodní scéně zrovna v této kategorii Češi přímo vynikají. Dále nám zbývá kategorie pro větší pejsky bez omezení maximální výškou. Přesto se s obřími plemeny na závodech potkáte jen zřídka. Je docela důležité podotknout, že agility se mohou věnovat i voříšci, ba naopak jsou schopní levou zadní nad psy s průkazem původu vyniknout! Trať pro jumping se skládá ze skokových překážek, můžete se potkat i s dvojitou skokovou překážkou (tzv. dvoják, to abych vás zasvětila do agiliťáckého slangu). To jsou dvě „skočky“ blízko za sebou, takže je pes přeskakuje najednou. Dále čeká na psa skok daleký (tzv. dálka), kruh, slalom - pes musí mít první tyčku vždy po své levé straně. Někdy se také v parkúru objeví zeď, což je opět jen variace ke skokové překážce. A asi většina pejsků by si neuměla představit agility bez svých oblíbených tunelů. Další formou tunelu je látkový tunel. Běhy agility jsou obohacené ještě o zónové překážky – kladinu, áčko, houpačku a pro většinu lidí neoblíbený a stále méně se vyskytující stůl. Již víte, jaké překážky na pejsky čekají, takže si teď povíme, jak to probíhá v praxi. V závodním parkúru pes překonává okolo 20 překážek. Některé se mohou použít víckrát. Překážky jsou očíslované. Jejich postavení a pořadí určuje speciálně vyškolený rozhodčí. Nikdy se nesetkáte s totožným parkúrem. Vždy na vás čeká nová výzva. Jak se určí vítěz? Vyhrává tým (pes+člověk), který se nediskvalifikuje. Diskvalifikace není nic zvláštního. Stačí malé zaváhání ze strany psovoda a pes je již na jiné překážce, než má následovat, ani nestačíte mrknout. Dále by neměl tým obdržet chyby (např. shozená laťka na skočce, skočená zóna na zónových překážkách - pes se musí dotknut alespoň částí tlapky prostoru na konci a na začátku překážky odlišně nabarveném) ani odmítnutí a dále se hodnotí čas, povětšinou měřený elektronickou časomírou. Pes může na závody nejdříve po té, co dosáhne „agilitní plnoletosti“ – osmnácti měsíců. V agility jsou tři výkonnostní kategorie. Pro začínající týmy je určená kategorie A1, poté následuje A2 a pak elitní kategorie A3. Do vyšší kategorie se týmy dostávají díky splněným zkouškám. Ovšem setkáte se na závodech i s tzv. otevřenými běhy, kde si všechny výkonnostní kategorie poměří své síly dohromady. Každoročně se koná v Česku Mistrovství republiky, jak pro dospělé (mohou zde startovat i junioři a děti, pokud se kvalifikují), tak pro mládež. A také český klub vysílá vždy svá želízka v ohni na mistrovství světa, European open a European open junior. Stane se jen zřídka, jestli vůbec, aby se domů vrátili s nepořízenou! Doufám, že na vás toto rychlé seznámení s agility zapůsobilo pozitivně, v lepším případě vás tento krásný sport a možnost aktivně stráveného času plného zábavy s vaším psím kamarádem nadchla. Pokud byste se o pravidlech agility chtěli dozvědět více, tak informace najdete zde: www.klubagility.cz Julie Wohanková fotka: Jitka Flachsová Nadpis je víc jak pravdivý. Snažím se jim vždy, všude a ve všem věřit, takže to není tak, že bych jim nedůvěřovala, ale spíš jsem s ničím nepočítala. Prostě jsem věděla, že pokud Hailey vyleze na zonovky (záměrně nepíšu vyběhne) budu štěstím bez sebe a lidi si asi pomyslí, že jsme se zbláznila. No ono po minulých závodech zde, jsem ani nic jiného nemohla mít v plánu. Hailička nebyla tak v pohodě, jako na Kladně, Terezínská hala je o něco náročnější. Ale zvládla to ! Dokonce na druhý běh nastupovala ve velkém stresu, před startem nechtěla skoro ani pamlsky. Stalo se toto: Venku jsem jí rozcvičovala vedle dětského hřiště a najednou se ozvala ohromná rána.Některé z dětí koplo do kovové skluzavky. Nebýt Hailey na vodítku, zdrhla by.Což se již opravdu dlouho nestalo. Plus před námi startoval opravdu uštěkaný mudík ( nic proti mudíkovi :) ), takže ani to jí nepřidalo.... Ale překážky jí pomohly ten stres ze sebe setřást. A hlavně- vylezla, poté dokonce vyběhla, na všechny zonovky !!!! Ale její tázavý pohled:"Mám ? " při prvním áčku byl až dojemný :) A co Tricki ? Vzhledem k tomu, že jsme se za 4 měsíce dvakrát proběhly na pár skočkách a tunelech, říkala jsem si, že to bude plné nedorozumění. Ale Tricki ukázala, že je prostě machr a trénovat nepotřebuje. :D A k velké radosti rodičů jsme si splnily další zkoušku na A3Ch, takže už jen dvě a bude z ní pes titulovaný, jak říká táta :) A aby to nevypadalo, že jsem se na Tricki vypflákla. Shapujeme, začaly jsme trénovat cviky z obedience, to vyloženě miluje, cvičí na buráku i jiných balnčních věcech a chodíme. Ani po 17km procházce za 3,5 hod nejevila známky nepřiměřené únavy. Zkrátka má kondici jako nikdy :) Snad jí to co nejdéle vydrží :D Proč Hailey nechtěla na cizí zonovky ?Zjistila jsem, že by to asi někoho zajímalo :D
Zkrázená odpověd: Protože je to pyranka :) Delší odpověd: Je to psycho pyranka, která si je často a ve spoustě věcí nejistá. Vše se lepší, ale někdy narazíme na něco nového.... Za všechny fotky děkuju Lucce Opatrné :) Kladno - Nonstop jahodová párty, aneb Hailey si měla poprvé zaběhat parkury včetně všech zonovek :)2/9/2016 Ale nezaběhala :D Áčko i kladinu jsme dodělaly těsně před závody. A vypadalo to vše dost nadějně. Počítala jsem s tím, že si bude třeba nejistá, nevyjde ji krok atd. ale Hailey mě jako vždy překvapila :D A užily jsme si to naplno. Ted to zní, jako nějaký ideál, ale dopadlo to takto . Tohle jsem napsala na FB :) Chvilku jsem přemýšlela, zda naše videa ze závodů z víkendu mám někde veřejně prezentovat. Vždyť by někdo takovéhle "výkony" mohl někdo považovat za jedno velké fiasko. Ale poté mi došlo, že jsem to tak po celu dobu závodů v žádném případě nebrala. Naopak jsme si to docela dost užívaly a vlastně je beru jako velmi úspěšné :) Aby nedošlo k nedorozumění, diskly jsme se ve všech bězích. :D Ale Hailey byla natěšená, běhala o dost rychleji než dříve na závodech a především, i když se jí zdály být zonovky tak strašidelné, že za celý víkend nebyla schopná ani jednu udělat, NESLOŽILA SE, NEPOKUSILA SE UTÉCT Z PARKURU A STÁLE SE S ÚSMĚVEM SNAŽILA DÁL !!!! Beru to jako náš obrovský úspěch :) A v neposlední řadě musím zmínit, že se po každém běhu s chutí tahala o zajíce :) Což se stalo poprvé na závodech. Uznávám, nadpis není žádné básnické veledílo, ale za to je to pravdivé. Jaro je většinou ve znamení hezkého počasí, ale také závodů. Léto pro mě znamená hlavně vidinu prázdnin a podzim i zima by se mohly zdát jako pochmurné a proto líné období. Ovšem opak je pravdou, tedy alespoň z části. Pochmurné počasí a brzká tma mě štvou, ale to nás nezabrzdí. Každý víkend chodíme na daleké procházky. Především na mou oblíbenou Vinařickou horku, která je široko daleko jediným kopcem, takže nás tam můžete potkat často.Jsem možná trochu divná, ale já prostě chůzi do kopců miluju. Každopádně je horka zajímavé místo, ale získá ještě více na své hodnotě poté, co jsem tam potkala Australana. Opravdu pravého nefalšovaného Australana !!! Nejprve se lekl Trickinky, poté jsem ho pozdravila a on mi odpověděl: "Hello! Do you speak english ? " Díky mému poslednímu pobytu v Anglii jsem ztratila ostych, ba naopak angličtinu vyhledávám. Je to pro mě určitý adrenalin. A tak po pár minutovém rozhovoru jsem odcházela s rozzářeným úsměvem a bouřícími se endorfinami :D V týdnu samozřejmě také chodíme na procházky, ale brzká tma nám je dost zkracuje. Takže jsem si říkala, že začneme běhat. Já ovšem nesnáším běh, alespoň jsem si to do nedávna myslela. Vždycky mě úplně dere, jak já běžím, umírám a Hailinka si vedle mě zvesela poskakuje s výrazem, kdy už konečně začnem něco dělat. Takže tudy cesta nevede, myslela jsem si. Proto jsem si Hailey zapřáhla a zkusily jsme běžet. A ono to bylo zábavné !!! Hailey to dokonce na chvilku unavilo. Ovšem úsměv na tváři mi brzy zmizel, když mě náš druhý společný běh potvrdil mé obavy, že se Hailey v postroji škrtí. Vždyť je to ale tažný postroj, nechápala jsem. Poté jsem si zjišťovala, co a jak a nakonec jsem uvážila, že bude přeci jen nejrozumnější koupit nonstopácký line. Dnes jsem ho zkusila v tahu. Je to lepší, ale někdy pořád sípe. Ach jo....Snad objevím příčinu a vše se zlepší. Jinak máme takovou agilitní pauzu, Tricki úplnou. Tedy trénovala sbíhanou kladinou, ale ted ani to nemůže, protože se jí navrátilo kulhání na zadní nohu, které se jí občas objevuje. Pravděpodobně je vše způsobené, tím, že jí asi před 2,5 lety převálcoval 30 kg pes :(. Na začátku ledna jdeme ke K. Plačkové.. RTG páteřé má z května a ta je čistá. Tak uvidíme... A s Hailey se věnujeme také především jen kladině.... Občas si zaběhne pár skoček, ale fakt jen málokdy. Především nás zabavují triky. Moc z nich není dotaženo do dokonalosti. Spíš mě baví zkoušet nové a nové a Tricki s Hailey s tím souhlasí. A také jsme se s Hailey zúčastnily semináře dogfitness, takže pilně cvičíme na buráku a budeme ještě více. Protože nám Ježíšek přinesl pořádný velký burák :D A poslední, ale asi nejdůležitější informace :D . Již asi měsíc se mi zdá, že Hailey začíná dospívat. 9.12. oslavila své druhé narozeniny, takže by to nemusela být jen domněnka. :D (foto: Nikola Kratochvílová) Všem přejem štastná vzlet do Nového roku a poté pohodový rok 2016!!!
Na začátku září jsme se vydali se školou na dlouho plánovaný zájezd do Paříže. Na programu bylo shlédnout pařížské dominanty za tři dny. Vše se také skvěle vydařilo. Ale nevím, možná jsem barbar, ale více jak Mona Lisa mě v muzeu Louvre nadchla roztomilá soška z Hawaie. Svou atmosférou mi Sacre Coeur učaroval víc, něž notoricky známá Notre Damme. A pohádkovým kouzlem na mě zámek Fontainebleu zapůsobil daleko více, než přepychová Versailles. Stejnojmenné městečko bylo podobně příjemné jako zámek. Okamžitě mě tu pohltila francouzská atmosféra. Tak jsem si představovala Francii ! Eifelovka plná turistů pro mě Francií moc není. Příjemné a krásné prostředí městečka kamarádce Lucce a mě vnuklo nápad, ochutnat právě zde typické francouzské palačinky-Crepes.
Procházely jsme se po hlavní ulici, míjely pekařství, cukrárny, čokoládovny, restaurace a pokukovaly po palačinkárně-Creperie. Ale nikde nic. Nákup v antikvariátu a fakt, že paní prodavačka porozuměla mé francouzské otázce, mě sice dostal do blaženého stavu i bez palačinky v břiše. Ale za chvíli vše pominulo a my se začaly zase poohlížet po palačinkárně. Jenže žádná nebyla v dohledu. A tak jsme zašly do postraních uliček, které již přímo dýchaly francouzskou atmosférou. Prošly jsme okolo kavárny, která vypadala přesně tak, jak ji znám z francouzských filmů. Měli zde v nabídce vskutku lákavé věci, ale jen ty palačinky ne. A my jsme přece chtěli palačinky!!!! Procházení se městečkem se postupně měnilo na cílené hledání palačinkárny. Až najednou, asi dvacet metru od nás, jsem zahlédla vývěsní štít a z bližší vzdálenosti se dalo krásně přečíst „Creperie“ . „A přeci jen jsme se dočkaly,“ řekla jsem s úsměvem Lucce. Ale veselý výraz mi moc dlouho nevydržel. Bylo zavřeno. Porozhlédly jsme se a co nevidíme!Téměř vedle se nacházela další, ale pro změnu opět zavřená. Naděje nás lehce opouštěly, ale nevzdávaly jsme se. Po chvíli jsme stály u další palačinkárny. Otevřené!!! Po těžkém rozhodování, kterou si dát, jsme si s velkým očekáváním francouzsky objednaly. Pán nám anglicky odpověděl, že otevírají až za hodinu a půl. Zklamaně jsme odešly a nechápaly, proč nám to nemohl říct dříve. Pomalu jsme se vracely, až jsme narazily na prodej palačinek „do ruky“. Nevěřily jsme svým očím. Dychtivě jsme si každá objednala palačinku s kaštanovým pyré a banánem. Jenže pán nám stále něco říkala, pravděpodobně nabízel. Jenže mluvil velmi svižnou francouzštinou a téměř jediné, co jsme pochytili, bylo slovo „nutella“. Znovu jsme zopakovaly, co si přejeme, jenže on pokračoval. Až jsem to nevydržela, chtěla jsem pochopit, o co mu jde. A zeptala se na otázku pro něj asi téměř vulgární: „Do you speak English ?“. Pán jen velmi důrazně odpověděl: „No!“ Nakonec jsme každá s palačinkou v ruce vítězoslavně zamířili do zámecké zahrady. Ovšem největší paradox nastal, když jsme následující den hledaly pekárnu, všude jsme jen viděli palačinkárny a pekařství jsme objevily až za pěknou chvíli. Zkrátka se zdá, že člověk asi opravdu není nikdy spokojený s tím, co má. V pátek jsem konečně využila možnosti, vzít Hailey k nám do školy k ovcím. Cesta přepněným odpoledním autobusem se jí úplně nezamlouvala, ale zvládla to. Pak ovšem z autobusu vyrazila jak střela a město jí vůbec nevadilo, protože to strašidelností na autobus nemělo :D Oveček si nejprve nevšímala, poté se jich bála. Pak jsem jí vždy na ně vyhecovala, ale oni si z ní nic nedělali. No ale postupem času se vše skloubilo a beránci začali Hailinku vzorně poslouchat. Dokonce, když se jeden oddělil, Hailey je přihnala zase k sobě. Zkrátka Hailinka se ukázala, jako správný ovčák. Takže se už prostě musíme někdy podívat do Pyrenejí za "pracujícími příbuznými." V sobotu 17. 10. se konaly v Královicích, kousek od Slaného, závody. Já na ně vůbec jet neměla, jelikož Tricki má zimní pauzu a Hailey neumí zonovky. Zúčastnit se měla jen máma se Šanty. Až přímo v den D se vše změnilo. Máma se kvůli hroznému kašli už dvě noci skoro nevyspala a nevěděla, kdy ji chytne záchvat kašle. A tak jsem se na start postavila já se Šanty. Ještě dopoledne jsem rychle vyplňovala výkoňák a je dobré podotknou, že Šanta nikdy neběhala na tomto povrchu.Čtrnáct dní neviděla překážky, ale hlavně jsme spolu v životě neběžely celý parkur. A ještě jedna věc, nemám moc ráda běhání s cizími psy( agility jsou podle mě hlavně o vztahu a ten si s cizím psem vybudujete jen těžko...) a taky mi vadí rodiči vycvičený pes, půjčený dítěti.... No a teď bych se měla nějak obhájit a to taky udělám :D S Šanty žijeme v jedné rodině, někdy jí beru na procházky( zkrátka vždy, když jdu někam dál) a hlavně máme s mámou poněkud zvláštní vztah- já trénuju jí :D (Alespoň se o to snažím... ) Takže znám Šanty i z tohoto hlediska,vím o jejích silných i slabých stránkách... A jak jsme běhaly? Šantička mě krásně vnímala. Na start jsme pokaždé vždy doslova doskákaly. Přeci jen se trochu bojí a musí ten stresu ze sebe setřást. Běh od běhu byla rychlejší a dokonce jsme si splnily zkoušku. Mě to s ní opravdu bavilo a doufám, že i Šanty se mnou :) A co Hailinka ? Ta vypadala úplně v pohodě, asi po pátečním socializačním odpoledni, jí již jen tak něco nepřekvapilo. Krásně si hrála, trikovala....A hlavně se usmívala :) O podzimní kvítek, aneb Hailey se pokoušela sžívat se se závodní atmosférou, jako závodník :D10/7/2015 Po minulé vydařené sobotě, kde jsme nejprv potrénovaly na intenzivce a Péťou Hamšíkovou a poté si udělaly 13,5 km procházkou Prunéřovským údolím, ani tato sobota (3.10. ) nebyla volná. Vydaly jsme se na závody do Loun. Naivně jsem myslela, že v tu dobu již Hailey bude mít zónovky, takže jsem ji také přihlásila. Nakonec jsme si jeli zkrátka vyzkoušet jiné překážky a nasát závodní atmosféru a co nejvíc si to užít. :) Když jsem Hailey před prvním během odkládala, někdo si za ní stoupl, chtěla začít štěkat, ale pak si to statečně rozmyslela :). Celý běh byla svázaná asi nejistotou, ale vnímala mě krásně a dokonce si cílovou rovinku užila.A svůj druhý jumping v životě zaběhla opět čistě :) A s lepší postupovkou, tentokrát dosáhla na 4,72 m/s. Nechápu, jak se jí to povedlo, protože mi nejprve připadalo, že ani ne(po)běží.... Agility a zkoušku jsme již pojaly opravdu "jen" tréninkově. Překvapilo mě, že zvládla látkáč. Ještě nikdy ho nedělala v parkuru. Co jsme si opravdu užily, bylo přetahování se po posledním "běhu" Hailey si hrála s velkou chutí a já taky !!! Protože je to pro ni těžké v prostředí, kde se necítí úplně dobře... Když to shrnu-je ještě mladičká, nemá moc zkušeností a prostředí je to pro ní stále náročné. Takže, když to tak vezmu, je zkrátka ohromně šikovná :) Ale to, že je úžasná jí říkám snad každý den, bez ohledu na závody, trénování atd. Zkrátka mi stačí se na ni podívat a už tuto často opakovanou větu, ze které už doma lehce šílí, zase řeknu :D A Trickinka se moc snažila, běhy jsme si užívaly, takže mi náladu nezkazila ani dvě čtvrtá místa :D Tricki teď čeká zimní pauza, zatímco s Hailey se těšíme na další trénování a třeba i závodění. :) |
Author
Archives
October 2019
Categories
All
|