Uběhlo již téměř 6 týdnů od kvalifikaček na mistrovství republiky a zároveň od našich posledních závodů. Aneb pokračujeme ve stejném stylu, jako od začátku roku a to téměř bez závodění. Prvních kvalifikaček na MR jsme se nezúčastnily, jelikož jsme vyrazily za skvělým dobrodružstvím do italského Finale Ligure. Hailey poprvé spatřila moře, svým upřeným pohledem nás držela na skále, když jsme lezli, užili jsme si teplé počasí, zelené lesy (v dubnu v ČR ještě nebyly). Neboli nádherné zážitky se lehce vyměnili i za "rirziko" neúčasti na letošním MR... Kvalifikačky v Mladé Boleslavi byly naší jedinou a poslední šancí jak se podívat na MR. Říkala jsem se, že bych byla ráda, kdyby se zadařila, ale kdo ví. Nehodlám se stresovat, za to mi to nestojí a Hailey si to v žádném případě nezaslouží!!! Ocitly jsme se na startu prvního běhu, vybíháme a vše jde tak hladce, až jsme najednou v cíli a čistě. Měla jsem skvělý pocit a Hailey radost :) V agility jsem se rozhodla neriskovat a raději zastavit kladinu, ale opět šlo vše hladce, stejně tak i oba běhy druhý den. A my, k velkému překvapení, zaběhly všechny 4 běhy čistě a ještě ke všemu s docela dobrými časy a tak i na 2., 2x3. a 4. místě. Celkové hodnocení se nám podařilo vyhrát. :) Takže, se uvidíme v Děčíně!!!! :)
0 Comments
Nějak dlouho jsem nic nenapsala, nezveřejnila. Tato myšlenka mi již párkrát proběhla hlavou. Pravda, uznávám. Ale pak si začnu říkat, o čem psát. Na závody teď nejezdíme, téměř netrénujeme...Najednou mi došlo, že právě to může být zajímavé!!!
Již na konci listopadu, když jsem se na chvíli objevila na kladenských závodech, jsem se potkala s otázkou: "Ty ještě žiješ???" Od té doby uběhly více jak dva měsíce a stále jsme se neobjevily nikde na závodech a přesto nebo právě díky tomu? máme dny, víkendy a měsíce plné zážitků. Po MRM nám začala agility pauza. Těšila jsem se. Moc. Svůj poslední juniorský závod jsem si užila. Nechtělo se mi domu. Od všech fajn lidí z celé ČR... A především jsem věděla, že jakmile zavřu dveře od auta, nastartujeme a rozjedeme se směrem domu, definitivně pro mě skončí juniorská léta, krásné zážitky, nová kamarádství... Jak jsme se vzdalovali roudnickému stadionu, začínala na mě doléhat téměř melancholická nálada. Už nikdy...Opravdu už nikdy...ozývalo se mi v hlavě... Poprvé s Trickinkou i Hailinkou. Pro Trickinku to znamenalo již třetí start na vellké republice. Hailey si zde odbyla svou premiéru. Měla jsem radost z Hailinčiné dvojité kvalifikace na MR. Nejprve z juniorských kvalifikaček, ale nakonec se kvalifikovala i z těch dospěláckých. Ano, díky jednomu, docela rychlému čistému běhu. Slyšela jsem i četla spousty, jak negativních, tak pozitivních názorů na způsob kvalifikace. Líbil se mi hned od začátku a po proběhlém MR opravdu neměním názor. Byla radost vidět sehrané a rychlé týmy. Člověk se opravdu nemohl začít nudit. Tricki se kvalifikovala s juniorských kvalifikaček, ale já s tím nepočítala a ani jsem o tom nevěděla. Zjistila jsem to až v červenci na závodech, kde mi to řekli dva lidé a já se nestačila divit :-D. Trickinka snad ani nestárne!!! Opakuji to pořád, jelikož jsem za to neuvěřitelně vděčná. Dělá mi velikou radost vidět její natěšený výraz a běh s desetiletou tryskomyší, která snad takhle rychle ani nikdy dřív neběhala. Doufám, že jí to vydrží!!! A ještě ke všemu se nám podařilo všechny čtyři běhy pokořit s čistým štítem. Naše družstvo Jumpovy skokanky skočilo na páté místo. A v jednotlivcích jsme získaly 13.místo v součtu :) Parkury se mi líbily, ale výhodu měli pejsci, co dokáží pořádně natáhnout krok. To Tricki zkrátka nemůže, ale co, přesně takové parkury nám vyhovují a baví nás. A o to jde v první řadě, ne snad??? :) A Hailinka ? K té také nemám skoro slov. Nejenže mě prázdniny nabyly nadějí na splnění snu o bezproblémovém pejskovi, který může být se mnou všude a vždy. ( Zvládla cestu autobusem, tramvají, návštěvu Olomouce, tramvaj, vlak a auto v jeden den :) ) Ale dokonce jsem na parkuru získala pocit, že si začínáme opravdu rozumět a Hailey neřeší a běží. Nejeden člověk mi řekl, jak se zlepšila, což mě opravdu vždy potěší. Vždyť je pěkné, když si toho všimne i někdo jiný :) Největší radost mám z nedělních běhů (přestože ani jeden nebyl čistě). V sobotu jsme sice doběhly oba bez ztráty kytičky :-), ale mé vedení bylo křečovité a dost na jistotu, šlo totiž o družstva...Ale zas splnilo to účel a naše družstvo Dred tým se stalo vice-mistry republiky. Vyhrálo to nejlepší družstvo na světě - Repre medium :) Závody byly skvěle zorganizované, včetně bohaté tomboly, která opravdu stála za to....... :)
Na závěr jen musím poděkovat všem, díky kterým se tyto dva dny staly skvělými a ne jen tak zapomenutelnými, plnými zábavy a smíchu :) Foto: Jana Pospíšilová, Brit, Marek Beneš Každý má své sny a svá přání. Mým jedním z největších snů byla Hailinka. Od té doby, co jsem se do pyrenějáčků bezmezně zamilovala, nešlo to jinak a moc jsem si přála jednoho ztřeštěného psíka. Tento sen se splnil a Hailinka je, přinejmenším pro mě, tím nejúžasnějším psem (samozřejmě společně s Trickinkou. Ale každá z nich je úplně jiná...). A mým agilitním přáním bylo zúčastnit se EOJka, zažít to na vlastní kůži...Když se minulý rok, mé přání, po čtyřech letech, stalo skutečností, nemohla jsem tomu uvěřit!!! "Opravdu zjistím, jaké to je?" Nešlo mi o nějaký "úspěch", jen jsem to zkrátka chtěla prožít a přišlo mi neuvěřitelné, že právě s tím líným pejskem, který byl na našich prvních kvalifikačkách diskvalifikovaný za čas, se podíváme na tak veliké, prestižní, ale především výjimečné závody !!! Letos jsem na nějakou kvalifikaci raději moc nepomýšlela, přeci jen jsem si byla vědoma toho, že Hailinka je mladá a nezkušená a naopak Trickinka již trochu dáma v letech.... A tak jsem si z toho dělala legraci a běhaly jsme ze všech sil, až jsme si nakonec tu kvalifikaci vyběhaly !!! :) Den po juniorském soustředění Tricki napadl německý ovčák. Převálcoval ji a trochu kousnul. Tricki kulhala a hlavně ji to psychicky úplně rozhodilo. Seděla v koutě a jen tupě zírala a celý den se klepala. Jen z pohledu na ní mi bylo mizerně.... Po týdnu kulhání vcelku přešlo a mi šly ke Katce Plačkové (i s Hailinkou ). Ta jí rovnala a rovnala, divila se, že vůbec muže běhat a jen zadním nohám se věnovala téměř tři-čtvrtě hodiny. Hailinka mi zlepšila náladu. Byla tam poprvé, ale chovala se téměř profesionálně a hlavně kromě dvou lehce vybočených obratlů na páteři a zablokovaném krku ( to měla asi také kvůli NO, když se vyvlíkla z obojku, jak se bála) byla v pořádku. Týden na to, byla Trickinka na fyzioterapii znova.A vypadala již mnohem lépe :) A konečně odjíždíme na Slovensko !!!! Z cesty autobusem jsem měla trochu obavy. Ale Hailey se chovala jak ostřílená cestovatelka!!! Celou cestu proležela, nebo dokonce prospala :) Zatímco já na spánek opravdu čas neměla. Přestože jsem vstávala už někdy v půl páté a šla spát o půlnoci, usnout prostě nešlo. Musíte si povídat! Nejlepší byla malá Anička Dušánková. Nejprve se mě prý bála a když se dozvěděla, že spolu běháme ve družstvu, tak chtěla běhat s Bárou Štachovou a se mnou prý v žádném případě. Postupem času to ale dopadlo tak, že se mnou chtěla být dokonce i na pokoji. Tak jsem se jí zeptala s kým je ona. A Anička jen se znechucením na tváři ukázala na Báru Štachovou a řekla: " S tou...." No prostě Anička :) Po příjezdu jsme šli rovnou na veterinární přejímku, ale všichni jsme tam děsně trpěli, protože se nám chtělo šíleně čůrat. Bylo to opravdu mučení. Po přejímce nás čekalo asi půl hodinové čekání a lehce zběsilý trénink. Hailey mě překvapila, jak se dokázala uklidnit a zatímco jsem jí hladila, ona usnula v rušné hale se spoustou lidí a psů okolo !!! Na trénink jsme se rozdělili po dvojicích a každá dvojice měla 2x1 minutu na parkuru. S Tricki to bylo v pohodě, Ale s Hailey mi to moc nevyhovovalo. Pak už nás čekalo jen stěhování na hotel. Ačkoli to byl čtyřhvězdičkový hotel, dýchat se v něm nedalo. S Barčou jsme měly to štěstí, že jako málokomu byl na pokoji k dispozici větrák, který běžel i přes noc. No nechtěla bych vidět účet za elektřinu... Večeři jsem dostala na potřetí. Dobře, vegetariánské bezlepkové je už až moc požadavků. Ale nic na tom nemění, že jídlo nebylo nic extra, ovšem když máte hlad a dobrou společnost kolem sebe, sníte téměř vše :) Abychom byli za pořádné krasavice a vlastenky v jednom, tak nám Janča Mikulová nalakovala v českých barvách nehty. Opravdu jsem uvítala umístění hotelu. Měli jsme možnost psy při venčení pustit z vodítka a ke všemu vidět "moře". Pátek
Přestože jsme byly s Bárou natěšené, přišli jsme do autobusu pozdě. .Stejný scénář se opakoval i v sobotu, s tím rozdílem, že jsme si myslely, že děláme vše pro včasný příchod. Až v neděly se nám to podařilo. Lepší pozdě, než nikdy :) Na zahájení jsem psy nebrala. S Tricki je téměř nereálné běhat na vodítku a Hailinku jsem nechtěla moc vystresovat. Kromě pokřiků všech zemí, nebylo na zahájení nic slyšet. Ale člověk má tak jako tak takový zvláštní, ale příjemný pocit. S Hailey jsme se kvalifikovaly na European open junior na Slovensko a s Tricki snad také pojedeme :)5/11/2016 Pro Hailinku to byly první a zároveň poslední juniorské kvalifikačky. Na to, že jsem si v únoru ještě nebyla ani jistá tím, zda zvládneme splnit kritéria pro účast na kvalifikačkách, Hailey opravdu zdaleka předčila má očekávání :) Překážek se nebála, běhy jsme si úžívaly a ke všemu daly tři čistě. Ty nám zaručily dostatek bodů, jelikož jsme každý běh i vyhrály :) Jako bonus máme kvalifikaci na velkou republiku. Vzhledem k tomu, že jsem běhala zparalenovaná, to dopadlo opravdu dobře :) Musím říct, že se mi s Hailičkou běhalo neuvěřitelně lehce a krásně. A navzájem jsme si věřily :) A Trickinka se také předvedla v celé své kráse. Běhala seč jí nožky stačily !!! Za celý víkend se stejně jako Hailey diskla jen jednou.Tedy lépe řečeno, já jí diskvalifikovala. A zbytek byly čisté běhy. A pokud se opravdu podaří získat o něco více míst, bude i Tricki reprezentovat české barvy, a to již podruhé !!! :) Lehce neuvěřitelné pro líného, téměř desetiletého voříška o kterém bylo v lednu řečeno, že už by s agility měla spíš pomalu končit. Zkrátka nemusí moc trénovat (na překážkách) a přesto jde dosáhnout povedených běhů :) Holčičky přeju Vám hodně zdraví a spoustu zábavy (se mnou) nejen na parkuru !!! foto: funfordogs, Zuzka Genderová Tentokrát mi extrémně dlouho trvalo zveřejnit alespoň nějaká videa ze závodů. Ale mám částečnou omluvu. Rozbil se foťák. Počítač neakceptuje všechna videa z mobilu. Neměla jsem moc času protože/a bylo krásně. Ano, jaro je tu!!!! Miluju ,jak se příroda probouzí ze zimního spánku. A ona nejen příroda, i lidé. Najednou slyšíte více sekaček, pil... Lidé se hrabou v záhonu, budují, opravují, traktory zasévají obilí ( řepka tam je již dlouho :-/ ). A mě baví být uprostřed dění. Takže pokračujeme v dlouhých procházkách. V den, co se běžel Pražský půl-maraton, jsme se nenechali zahanbit a udělali si takový soukromá po okolní přírodě. S jediným rozdílem, že jsem to šla a trvalo mi to 4 hod. Hailey si to samozřejmě pravděpodobně o dost prodloužila svým pobíháním. Ale i přes to ona a jsem moc ráda, že i Trickinka, měly odpoledne plno energie a předváděly, jakože se celé dopoledne jen válely. A také nám krásné počasí nahrálo k budování plotu na cvičáčku :) Děkuju tati !!!! Týden po skvělém semináři s Katarinou Podlipnik v Kyjově, jsme se vydaly na naše první velké závody do Polska. Co mě asi nejvíc lákalo, bylo to množství přihlášených pyrenek. Na startovní listině se jich vyjímalo asi 30. Konečně jsme se viděli s Radkou a její Styxinkou. Hailinčinou mladší nevlastní sestřičkou :) Hailey se chovala velmi statečně, na to, jak náročné prostředí to pro ni bylo. Přestože jsme si z toho udělaly veselou diskotéku, tak jsme si to užily, nějaké části z běhů se mi líbily a načerpala jsem plno inspirace pro trénink. A hlavně tam panovala příjemná atmosféra a byly k vidění strhující výkony !!!!! Moc děkuju Verče za odvoz, ubytování.Prostě za vše !!! Pak máme za sebou závody v Terezíně a v Chabařovicích, které pro Hailey znamenaly první start ve dvojkách. Také první závody venku. A nečekané umístění v Terezínském poháru v juniorech medium na 2.místě. Asi na polovině závodů jsme ani nebyly a já pořád ani nevím, jak se počítají ty body :-D.
Nadpis je víc jak pravdivý. Snažím se jim vždy, všude a ve všem věřit, takže to není tak, že bych jim nedůvěřovala, ale spíš jsem s ničím nepočítala. Prostě jsem věděla, že pokud Hailey vyleze na zonovky (záměrně nepíšu vyběhne) budu štěstím bez sebe a lidi si asi pomyslí, že jsme se zbláznila. No ono po minulých závodech zde, jsem ani nic jiného nemohla mít v plánu. Hailička nebyla tak v pohodě, jako na Kladně, Terezínská hala je o něco náročnější. Ale zvládla to ! Dokonce na druhý běh nastupovala ve velkém stresu, před startem nechtěla skoro ani pamlsky. Stalo se toto: Venku jsem jí rozcvičovala vedle dětského hřiště a najednou se ozvala ohromná rána.Některé z dětí koplo do kovové skluzavky. Nebýt Hailey na vodítku, zdrhla by.Což se již opravdu dlouho nestalo. Plus před námi startoval opravdu uštěkaný mudík ( nic proti mudíkovi :) ), takže ani to jí nepřidalo.... Ale překážky jí pomohly ten stres ze sebe setřást. A hlavně- vylezla, poté dokonce vyběhla, na všechny zonovky !!!! Ale její tázavý pohled:"Mám ? " při prvním áčku byl až dojemný :) A co Tricki ? Vzhledem k tomu, že jsme se za 4 měsíce dvakrát proběhly na pár skočkách a tunelech, říkala jsem si, že to bude plné nedorozumění. Ale Tricki ukázala, že je prostě machr a trénovat nepotřebuje. :D A k velké radosti rodičů jsme si splnily další zkoušku na A3Ch, takže už jen dvě a bude z ní pes titulovaný, jak říká táta :) A aby to nevypadalo, že jsem se na Tricki vypflákla. Shapujeme, začaly jsme trénovat cviky z obedience, to vyloženě miluje, cvičí na buráku i jiných balnčních věcech a chodíme. Ani po 17km procházce za 3,5 hod nejevila známky nepřiměřené únavy. Zkrátka má kondici jako nikdy :) Snad jí to co nejdéle vydrží :D Proč Hailey nechtěla na cizí zonovky ?Zjistila jsem, že by to asi někoho zajímalo :D
Zkrázená odpověd: Protože je to pyranka :) Delší odpověd: Je to psycho pyranka, která si je často a ve spoustě věcí nejistá. Vše se lepší, ale někdy narazíme na něco nového.... Za všechny fotky děkuju Lucce Opatrné :) Kladno - Nonstop jahodová párty, aneb Hailey si měla poprvé zaběhat parkury včetně všech zonovek :)2/9/2016 Ale nezaběhala :D Áčko i kladinu jsme dodělaly těsně před závody. A vypadalo to vše dost nadějně. Počítala jsem s tím, že si bude třeba nejistá, nevyjde ji krok atd. ale Hailey mě jako vždy překvapila :D A užily jsme si to naplno. Ted to zní, jako nějaký ideál, ale dopadlo to takto . Tohle jsem napsala na FB :) Chvilku jsem přemýšlela, zda naše videa ze závodů z víkendu mám někde veřejně prezentovat. Vždyť by někdo takovéhle "výkony" mohl někdo považovat za jedno velké fiasko. Ale poté mi došlo, že jsem to tak po celu dobu závodů v žádném případě nebrala. Naopak jsme si to docela dost užívaly a vlastně je beru jako velmi úspěšné :) Aby nedošlo k nedorozumění, diskly jsme se ve všech bězích. :D Ale Hailey byla natěšená, běhala o dost rychleji než dříve na závodech a především, i když se jí zdály být zonovky tak strašidelné, že za celý víkend nebyla schopná ani jednu udělat, NESLOŽILA SE, NEPOKUSILA SE UTÉCT Z PARKURU A STÁLE SE S ÚSMĚVEM SNAŽILA DÁL !!!! Beru to jako náš obrovský úspěch :) A v neposlední řadě musím zmínit, že se po každém běhu s chutí tahala o zajíce :) Což se stalo poprvé na závodech. V pátek jsem konečně využila možnosti, vzít Hailey k nám do školy k ovcím. Cesta přepněným odpoledním autobusem se jí úplně nezamlouvala, ale zvládla to. Pak ovšem z autobusu vyrazila jak střela a město jí vůbec nevadilo, protože to strašidelností na autobus nemělo :D Oveček si nejprve nevšímala, poté se jich bála. Pak jsem jí vždy na ně vyhecovala, ale oni si z ní nic nedělali. No ale postupem času se vše skloubilo a beránci začali Hailinku vzorně poslouchat. Dokonce, když se jeden oddělil, Hailey je přihnala zase k sobě. Zkrátka Hailinka se ukázala, jako správný ovčák. Takže se už prostě musíme někdy podívat do Pyrenejí za "pracujícími příbuznými." V sobotu 17. 10. se konaly v Královicích, kousek od Slaného, závody. Já na ně vůbec jet neměla, jelikož Tricki má zimní pauzu a Hailey neumí zonovky. Zúčastnit se měla jen máma se Šanty. Až přímo v den D se vše změnilo. Máma se kvůli hroznému kašli už dvě noci skoro nevyspala a nevěděla, kdy ji chytne záchvat kašle. A tak jsem se na start postavila já se Šanty. Ještě dopoledne jsem rychle vyplňovala výkoňák a je dobré podotknou, že Šanta nikdy neběhala na tomto povrchu.Čtrnáct dní neviděla překážky, ale hlavně jsme spolu v životě neběžely celý parkur. A ještě jedna věc, nemám moc ráda běhání s cizími psy( agility jsou podle mě hlavně o vztahu a ten si s cizím psem vybudujete jen těžko...) a taky mi vadí rodiči vycvičený pes, půjčený dítěti.... No a teď bych se měla nějak obhájit a to taky udělám :D S Šanty žijeme v jedné rodině, někdy jí beru na procházky( zkrátka vždy, když jdu někam dál) a hlavně máme s mámou poněkud zvláštní vztah- já trénuju jí :D (Alespoň se o to snažím... ) Takže znám Šanty i z tohoto hlediska,vím o jejích silných i slabých stránkách... A jak jsme běhaly? Šantička mě krásně vnímala. Na start jsme pokaždé vždy doslova doskákaly. Přeci jen se trochu bojí a musí ten stresu ze sebe setřást. Běh od běhu byla rychlejší a dokonce jsme si splnily zkoušku. Mě to s ní opravdu bavilo a doufám, že i Šanty se mnou :) A co Hailinka ? Ta vypadala úplně v pohodě, asi po pátečním socializačním odpoledni, jí již jen tak něco nepřekvapilo. Krásně si hrála, trikovala....A hlavně se usmívala :) O podzimní kvítek, aneb Hailey se pokoušela sžívat se se závodní atmosférou, jako závodník :D10/7/2015 Po minulé vydařené sobotě, kde jsme nejprv potrénovaly na intenzivce a Péťou Hamšíkovou a poté si udělaly 13,5 km procházkou Prunéřovským údolím, ani tato sobota (3.10. ) nebyla volná. Vydaly jsme se na závody do Loun. Naivně jsem myslela, že v tu dobu již Hailey bude mít zónovky, takže jsem ji také přihlásila. Nakonec jsme si jeli zkrátka vyzkoušet jiné překážky a nasát závodní atmosféru a co nejvíc si to užít. :) Když jsem Hailey před prvním během odkládala, někdo si za ní stoupl, chtěla začít štěkat, ale pak si to statečně rozmyslela :). Celý běh byla svázaná asi nejistotou, ale vnímala mě krásně a dokonce si cílovou rovinku užila.A svůj druhý jumping v životě zaběhla opět čistě :) A s lepší postupovkou, tentokrát dosáhla na 4,72 m/s. Nechápu, jak se jí to povedlo, protože mi nejprve připadalo, že ani ne(po)běží.... Agility a zkoušku jsme již pojaly opravdu "jen" tréninkově. Překvapilo mě, že zvládla látkáč. Ještě nikdy ho nedělala v parkuru. Co jsme si opravdu užily, bylo přetahování se po posledním "běhu" Hailey si hrála s velkou chutí a já taky !!! Protože je to pro ni těžké v prostředí, kde se necítí úplně dobře... Když to shrnu-je ještě mladičká, nemá moc zkušeností a prostředí je to pro ní stále náročné. Takže, když to tak vezmu, je zkrátka ohromně šikovná :) Ale to, že je úžasná jí říkám snad každý den, bez ohledu na závody, trénování atd. Zkrátka mi stačí se na ni podívat a už tuto často opakovanou větu, ze které už doma lehce šílí, zase řeknu :D A Trickinka se moc snažila, běhy jsme si užívaly, takže mi náladu nezkazila ani dvě čtvrtá místa :D Tricki teď čeká zimní pauza, zatímco s Hailey se těšíme na další trénování a třeba i závodění. :) |
Author
Archives
October 2019
Categories
All
|