-Proč cestuješ se psem?
Zeptal se mě Marco. Ital, který byl dobrovolníkem, stejně jako já (dokud jsem neutekla) v ekologickém kempu v Pyrenejích. -Protože je to můj pes. Zaskočeně jsem odpověděla. - Vždyť to máš kvůli tomu strašně složitý. - Ano, ale rozhodla jsem se, že chci psa, tak ho mám... -Kolik jí je? -5 -Aha, tak to jsi se rozhodla už dávno. A to ho nemůžou hlídat třeba rodiče? - Minulý rok ji hlídali a bylo to pro ni náročné. - Tak to je přeci normální. A potom si zvykne... - Ano, ale beru to tak, že jsem zodpovědná za to, co jsem k sobě připoutala. Odpověděla jsem. Vzpomněla jsem si na svou nejoblíbenější knížku - Malého prince. "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal."
0 Comments
Prázdniny jsme zakončili dopoledním seminářem o klikr tréninku, především shapingu. Po krátkém teoretickém úvodu jsme se vrhli na učení se pomocí praxe. Každý si vybral triky, kterým se chtěl věnovat. Přestože cvičil vždy jen jeden, zapojený byl každý, jelikož jsme společně vymýšlely, jak se dá trik naučit a co bude pro daného pejska nejlepší. Stejně jako psům, ani lidem luring (rozuměj pouhé následování instrukcí) neposkytne rozvoj dovedností a samostatného uvažování. Mým cílem je, aby páníčci se svými pejsky nebyli schopní cvičit jen podle instrukcí, ale aby dovedli sami nad situacemi, co jim soužití se psem připraví, přemýšlet :) Měli jsme štěstí na počasí a (dle pozitivních ohlasů) se vše snad vydařilo :) Každopádně to bylo další velmi příjemné dopoledne :) V říjnu se uskutečnila první agility intenzivka. Počasí nám opět přálo :) Během tří hodin a ve čtyřech pejscích, podobné úrovně, jsme zvládli ještě daleko větší pokrok, než bych řekla, že je možný :) Všichni se opravdu snažili. A tak i psovodi, ze sebe dostali své maximum a v rámnci běhavých sekvencích zvládli předběhnout své psí partáky. Protože, když se chce, tak to jde :)
Těším se na jaro, až takýchto akcí bude víc, doufám :) Přes zimu, pokud počasí dovolí, trénujeme o víkendu venku. Ale zároveň se mi podařilo sehnat ve Slaném místnost(vytápěná), kam se přesunuli pravidelné tréninky. Pilujeme zde základy agility, shapujeme (psovodi si rozvíjejí své přemýšlení o tréninku) a v neposlední řadě se věnujeme spoustě cvičení na zklidnění a snažím se ve psech rozvíjet vnitřní motivaci, která je velmi často tlumená tou vnější, ale to je již na zcela jiný článek :) Hodiny jsou tématicky oddělené, ale jelikož se odvíjí ze stejného základu, něco se v nich prolíná... Slunečnému venkovnímu trénování se sice nic nevyrovná, ale jsem moc ráda za možnost, kterou přes zimu máme :) Moc Vám všem účastníkům tréninků děkuji, bez Vás by to nešlo! :) A těším se na další rok ( mám nové nápady... :) ) Před dvěma lety jsem nesměle věšela na boudu s překážkami ceduli, která oznamovala možnost trénování agility, výchovu, cvičení triků...Za nedlouho se ozvali první zájemci. Já, uvědomující si zodpovědnost, kterou na sebe přebírám, jsem začala radit lidem s jejich pejsky. Snažila jsem se, co nejvíc to šlo, Vymýšlet nejlepší řešení pro daného pejska, komunikovat s lidmi a vysvětlovat, co a jak mají dělat, stát si za vlastním názorem, ale zároveň být otevřená jiným pohledům na věc, upozornit na chyby, aniž bych se tím druhé strany dotkla, mě opravdu začalo bavit. Za další rok se táta za mé a bratrovi pomoci pustil do budování plotu. Najednou cvičáček získal nový rozměr. Uběhl další rok a můj sen je stále více skutečností. Občas se zamyslím a říkám si, jak je to dlouho, co jsem si začala představovat vlastní cvičák? Hodně dlouho. Nedávno jsem našla bloček, do kterého jsem již v asi devíti letech zapisovala a malovala, jak a a co pejska naučit. S roztáním sněhu a probouzejícím se jarem získaly tréninky pravidelnost. Přicházejí pejsci všemožné rasy, původu a povahy, což dělá vše ještě zajímavějším. Potkání 3kg křížence jorkšírka a asi 50kg Velkého švýcarského salašnického psa na jedné hodině může vést k otázkám na téma, zda se pořád jedná o stejný živočišný druh :) 2.4.2017 nastal den D. Z červíka v hlavě, který tu a tam dal o sobě více vědět, se stal historicky první seminář/workshop (ještě jsem nevymyslela, jak to nazývat) na Tricki´s fieldu, ale především i pro mě. Téma bylo jasné: Pozitivní motivace - proč a jak? Chtěla jsem vysvětlit základy pozitivní motivace, také lidi přimět aktivně přemýšlet a nakonec si to vyzkoušet v praxi. Při všech hodinách se snažím cvičit pomocí pozitivní motivace, ale vždy probereme jen výňatek. Chtěla jsem to vzít komplexněji a se souvislostmi. Vyklubalo se z toho velmi příjemné dopoledne s pozitivními ohlasy.. Tak třeba někdy příště :) (Nějaký ten červík mi opět začíná vrtat v hlavě :) ) Vše je pro mne zábava (doufám, že i pro ostatní) ,dobrodružství a skvělá škola v jednom. Děkuji všem, hlavně těm nejbližším, kteří mi pomáhají snít svůj sen...! Uznávám, nadpis není žádné básnické veledílo, ale za to je to pravdivé. Jaro je většinou ve znamení hezkého počasí, ale také závodů. Léto pro mě znamená hlavně vidinu prázdnin a podzim i zima by se mohly zdát jako pochmurné a proto líné období. Ovšem opak je pravdou, tedy alespoň z části. Pochmurné počasí a brzká tma mě štvou, ale to nás nezabrzdí. Každý víkend chodíme na daleké procházky. Především na mou oblíbenou Vinařickou horku, která je široko daleko jediným kopcem, takže nás tam můžete potkat často.Jsem možná trochu divná, ale já prostě chůzi do kopců miluju. Každopádně je horka zajímavé místo, ale získá ještě více na své hodnotě poté, co jsem tam potkala Australana. Opravdu pravého nefalšovaného Australana !!! Nejprve se lekl Trickinky, poté jsem ho pozdravila a on mi odpověděl: "Hello! Do you speak english ? " Díky mému poslednímu pobytu v Anglii jsem ztratila ostych, ba naopak angličtinu vyhledávám. Je to pro mě určitý adrenalin. A tak po pár minutovém rozhovoru jsem odcházela s rozzářeným úsměvem a bouřícími se endorfinami :D V týdnu samozřejmě také chodíme na procházky, ale brzká tma nám je dost zkracuje. Takže jsem si říkala, že začneme běhat. Já ovšem nesnáším běh, alespoň jsem si to do nedávna myslela. Vždycky mě úplně dere, jak já běžím, umírám a Hailinka si vedle mě zvesela poskakuje s výrazem, kdy už konečně začnem něco dělat. Takže tudy cesta nevede, myslela jsem si. Proto jsem si Hailey zapřáhla a zkusily jsme běžet. A ono to bylo zábavné !!! Hailey to dokonce na chvilku unavilo. Ovšem úsměv na tváři mi brzy zmizel, když mě náš druhý společný běh potvrdil mé obavy, že se Hailey v postroji škrtí. Vždyť je to ale tažný postroj, nechápala jsem. Poté jsem si zjišťovala, co a jak a nakonec jsem uvážila, že bude přeci jen nejrozumnější koupit nonstopácký line. Dnes jsem ho zkusila v tahu. Je to lepší, ale někdy pořád sípe. Ach jo....Snad objevím příčinu a vše se zlepší. Jinak máme takovou agilitní pauzu, Tricki úplnou. Tedy trénovala sbíhanou kladinou, ale ted ani to nemůže, protože se jí navrátilo kulhání na zadní nohu, které se jí občas objevuje. Pravděpodobně je vše způsobené, tím, že jí asi před 2,5 lety převálcoval 30 kg pes :(. Na začátku ledna jdeme ke K. Plačkové.. RTG páteřé má z května a ta je čistá. Tak uvidíme... A s Hailey se věnujeme také především jen kladině.... Občas si zaběhne pár skoček, ale fakt jen málokdy. Především nás zabavují triky. Moc z nich není dotaženo do dokonalosti. Spíš mě baví zkoušet nové a nové a Tricki s Hailey s tím souhlasí. A také jsme se s Hailey zúčastnily semináře dogfitness, takže pilně cvičíme na buráku a budeme ještě více. Protože nám Ježíšek přinesl pořádný velký burák :D A poslední, ale asi nejdůležitější informace :D . Již asi měsíc se mi zdá, že Hailey začíná dospívat. 9.12. oslavila své druhé narozeniny, takže by to nemusela být jen domněnka. :D (foto: Nikola Kratochvílová) Všem přejem štastná vzlet do Nového roku a poté pohodový rok 2016!!!
Na začátku září jsme se vydali se školou na dlouho plánovaný zájezd do Paříže. Na programu bylo shlédnout pařížské dominanty za tři dny. Vše se také skvěle vydařilo. Ale nevím, možná jsem barbar, ale více jak Mona Lisa mě v muzeu Louvre nadchla roztomilá soška z Hawaie. Svou atmosférou mi Sacre Coeur učaroval víc, něž notoricky známá Notre Damme. A pohádkovým kouzlem na mě zámek Fontainebleu zapůsobil daleko více, než přepychová Versailles. Stejnojmenné městečko bylo podobně příjemné jako zámek. Okamžitě mě tu pohltila francouzská atmosféra. Tak jsem si představovala Francii ! Eifelovka plná turistů pro mě Francií moc není. Příjemné a krásné prostředí městečka kamarádce Lucce a mě vnuklo nápad, ochutnat právě zde typické francouzské palačinky-Crepes.
Procházely jsme se po hlavní ulici, míjely pekařství, cukrárny, čokoládovny, restaurace a pokukovaly po palačinkárně-Creperie. Ale nikde nic. Nákup v antikvariátu a fakt, že paní prodavačka porozuměla mé francouzské otázce, mě sice dostal do blaženého stavu i bez palačinky v břiše. Ale za chvíli vše pominulo a my se začaly zase poohlížet po palačinkárně. Jenže žádná nebyla v dohledu. A tak jsme zašly do postraních uliček, které již přímo dýchaly francouzskou atmosférou. Prošly jsme okolo kavárny, která vypadala přesně tak, jak ji znám z francouzských filmů. Měli zde v nabídce vskutku lákavé věci, ale jen ty palačinky ne. A my jsme přece chtěli palačinky!!!! Procházení se městečkem se postupně měnilo na cílené hledání palačinkárny. Až najednou, asi dvacet metru od nás, jsem zahlédla vývěsní štít a z bližší vzdálenosti se dalo krásně přečíst „Creperie“ . „A přeci jen jsme se dočkaly,“ řekla jsem s úsměvem Lucce. Ale veselý výraz mi moc dlouho nevydržel. Bylo zavřeno. Porozhlédly jsme se a co nevidíme!Téměř vedle se nacházela další, ale pro změnu opět zavřená. Naděje nás lehce opouštěly, ale nevzdávaly jsme se. Po chvíli jsme stály u další palačinkárny. Otevřené!!! Po těžkém rozhodování, kterou si dát, jsme si s velkým očekáváním francouzsky objednaly. Pán nám anglicky odpověděl, že otevírají až za hodinu a půl. Zklamaně jsme odešly a nechápaly, proč nám to nemohl říct dříve. Pomalu jsme se vracely, až jsme narazily na prodej palačinek „do ruky“. Nevěřily jsme svým očím. Dychtivě jsme si každá objednala palačinku s kaštanovým pyré a banánem. Jenže pán nám stále něco říkala, pravděpodobně nabízel. Jenže mluvil velmi svižnou francouzštinou a téměř jediné, co jsme pochytili, bylo slovo „nutella“. Znovu jsme zopakovaly, co si přejeme, jenže on pokračoval. Až jsem to nevydržela, chtěla jsem pochopit, o co mu jde. A zeptala se na otázku pro něj asi téměř vulgární: „Do you speak English ?“. Pán jen velmi důrazně odpověděl: „No!“ Nakonec jsme každá s palačinkou v ruce vítězoslavně zamířili do zámecké zahrady. Ovšem největší paradox nastal, když jsme následující den hledaly pekárnu, všude jsme jen viděli palačinkárny a pekařství jsme objevily až za pěknou chvíli. Zkrátka se zdá, že člověk asi opravdu není nikdy spokojený s tím, co má. Poslední prázdninový víkend jsme si opravdu užili. Předpokládám, že pejsinky maximálně, jen na mě začal doléhat smutek z konce prázdnin. Holky si neuvědomují, že skončí dlouhé procházky více než jen jednou denně atd.Ale musím uznat, že prázdniny byly skvělé, plné zážitků a prostě všechno jednou musí skončit.... :) V sobotu jsme se poprvé zúčastnily závodů v Mrtníku a asi ne naposledy.Jsou opravdu pohodové a na krásném místě. Byly to dvojzkoušky. S Trickinkou se nám běhalo krásně. Ona se těšila, snažila i přes dusno, které jí nedělá dobře... A ještě ke všemu dokázala oba běhy zaběhnout čistě a s hodnocení na výborně a na prvním místě :). Tím jsme si splnily poslední zkoušku na A3Ch za druhý rok+jednu bonusovou. Takže především rodiče, kteří touží po titulované Trickince, měli radost :D Odpoledne jsme si ještě v tamních krásných hlubokých lesích udělaly 10km procházku. Na neděli jsme již dlouho byly pozvané na jarmark na Lidickém dvoře nedaleko Slaného, kde jsme měly ukazovat agility a nějaké triky. Holčičky vše zvládly, lidé si je chodili hladit (i Hailinku .D ) dokonce se s nimi i jednou chtěli vyfotit :D. To, že Trickinka se chovala jak profík, mě nepřekvapilo, ale že i Hailinka, to mě opravdu dostalo. Všude byla spousta lidí, dětí, kočárky, rány, zvuky, ovce, kozy....A ona to absolutně neřešila. Ani když cvičila a ani, když se venčila, a v klídku odpočívala v kenelce vedle lavičky a asi 2m od stánku útulku :). Je to něco, o čem se mi před rokem, v dobu, kdy jsem se ji bála na cizích místech pustit z vodítka, aby ze strachu nezdrhla, ani nezdálo... |
Author
Archives
October 2019
Categories
All
|