Nějak dlouho jsem nic nenapsala, nezveřejnila. Tato myšlenka mi již párkrát proběhla hlavou. Pravda, uznávám. Ale pak si začnu říkat, o čem psát. Na závody teď nejezdíme, téměř netrénujeme...Najednou mi došlo, že právě to může být zajímavé!!!
Již na konci listopadu, když jsem se na chvíli objevila na kladenských závodech, jsem se potkala s otázkou: "Ty ještě žiješ???" Od té doby uběhly více jak dva měsíce a stále jsme se neobjevily nikde na závodech a přesto nebo právě díky tomu? máme dny, víkendy a měsíce plné zážitků. Po MRM nám začala agility pauza. Těšila jsem se. Moc. Svůj poslední juniorský závod jsem si užila. Nechtělo se mi domu. Od všech fajn lidí z celé ČR... A především jsem věděla, že jakmile zavřu dveře od auta, nastartujeme a rozjedeme se směrem domu, definitivně pro mě skončí juniorská léta, krásné zážitky, nová kamarádství... Jak jsme se vzdalovali roudnickému stadionu, začínala na mě doléhat téměř melancholická nálada. Už nikdy...Opravdu už nikdy...ozývalo se mi v hlavě...
0 Comments
|
Author
Archives
October 2019
Categories
All
|