-Proč cestuješ se psem?
Zeptal se mě Marco. Ital, který byl dobrovolníkem, stejně jako já (dokud jsem neutekla) v ekologickém kempu v Pyrenejích. -Protože je to můj pes. Zaskočeně jsem odpověděla. - Vždyť to máš kvůli tomu strašně složitý. - Ano, ale rozhodla jsem se, že chci psa, tak ho mám... -Kolik jí je? -5 -Aha, tak to jsi se rozhodla už dávno. A to ho nemůžou hlídat třeba rodiče? - Minulý rok ji hlídali a bylo to pro ni náročné. - Tak to je přeci normální. A potom si zvykne... - Ano, ale beru to tak, že jsem zodpovědná za to, co jsem k sobě připoutala. Odpověděla jsem. Vzpomněla jsem si na svou nejoblíbenější knížku - Malého prince. "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal."
0 Comments
Některé dny jsou lepší, jiné za nic moc nestály a někdy bychom možná byli radši, kdyby ten den vůbec neexistoval. Lidé hodnotí všechno, stále něco řeší, plánují, stresují se. Nejsem o moc lepší. Někdy jdu večer spát s pocitem, že jsem děsná a mohla jsem ten den využít lépe. Občas, poslední dobou často, se až moc zabývám, téměř trápím, budoucností. Vkládám do toho mnoho sil a konečným výsledkem je především neklid a ztráta energie. Žiju v nějakých představách. Obavách. Dojmech, že musím plnit něčí očekávání. Ovšem některé večery spokojeně ulehám s hřejivým pocitem, že ten den opravdu stál za to. Prožila jsem ho naplno(což nutně neznamená obletění celé zeměkoule za 24 hodin) a hlavně s pocitem štěstí. Každý večer se vedle mě do klubíčka zavine Hejčínka. Na rozdíl ode mě pokaždé s příjemnými pocity. Spokojeně oddechuje a já si říkám, kolik se toho ještě máme učit od zvířat. Však ona neřeší, jestli její den byl produktivní, zajímavý, plně využitý. Nemusí se tím zabývat, protože každý den je přesně takový. Pes žije tady a ted. Naplno běhá po lese, s největší silou mě kouše do rukou a co nejvýš na mě vyskakuje, s radostí vyhledává jakoukoliv skalku nebo utíká, co nejrychleji může za kolem, za člověkem nebo jen tak. Když se neděje nic zajímavého, spí. Nerušeně. Tvrdě. Neotravují ji žádné vlezlé myšlenky. Nezajímá jí, co si pomyslí ostatní, co by měla udělat, co se očekává. Když šťastně prozkoumává les, nemůžu se na ni vynadívat. Fascinuj mě její zaujetí. Nic jí neunikne, všeho si všimne a do toho se stíhá tvářit nejšťastněji, jak jen to jde. Její nadšený úsměv mě vždycky rozveselí. Spokojené oddechování a bručení při spánku mě pokaždé uklidní. Působí téměř hypnoticky. Vyzařuje z ní ohromný klid, energie a radost ze života.
Mám do nového roku jen jedno přání. Přání, které nahradí všechna předsevzetí, všechny cíle a naděje vkládané do nového roku. Postačí mi jediné -Alespoň malou část dne vidět svět psíma očima a nejlépe těma Hejlinčinýma! Tak krásný rok 2018 a nezapomínejte, že psi nejsou jen nejlepší přátelé, ale také skvělí učitelé! :) Za fotky děkuji: https://www.facebook.com/PhotoNikKra/ Uběhlo již téměř 6 týdnů od kvalifikaček na mistrovství republiky a zároveň od našich posledních závodů. Aneb pokračujeme ve stejném stylu, jako od začátku roku a to téměř bez závodění. Prvních kvalifikaček na MR jsme se nezúčastnily, jelikož jsme vyrazily za skvělým dobrodružstvím do italského Finale Ligure. Hailey poprvé spatřila moře, svým upřeným pohledem nás držela na skále, když jsme lezli, užili jsme si teplé počasí, zelené lesy (v dubnu v ČR ještě nebyly). Neboli nádherné zážitky se lehce vyměnili i za "rirziko" neúčasti na letošním MR... Kvalifikačky v Mladé Boleslavi byly naší jedinou a poslední šancí jak se podívat na MR. Říkala jsem se, že bych byla ráda, kdyby se zadařila, ale kdo ví. Nehodlám se stresovat, za to mi to nestojí a Hailey si to v žádném případě nezaslouží!!! Ocitly jsme se na startu prvního běhu, vybíháme a vše jde tak hladce, až jsme najednou v cíli a čistě. Měla jsem skvělý pocit a Hailey radost :) V agility jsem se rozhodla neriskovat a raději zastavit kladinu, ale opět šlo vše hladce, stejně tak i oba běhy druhý den. A my, k velkému překvapení, zaběhly všechny 4 běhy čistě a ještě ke všemu s docela dobrými časy a tak i na 2., 2x3. a 4. místě. Celkové hodnocení se nám podařilo vyhrát. :) Takže, se uvidíme v Děčíně!!!! :) Nějak dlouho jsem nic nenapsala, nezveřejnila. Tato myšlenka mi již párkrát proběhla hlavou. Pravda, uznávám. Ale pak si začnu říkat, o čem psát. Na závody teď nejezdíme, téměř netrénujeme...Najednou mi došlo, že právě to může být zajímavé!!!
Již na konci listopadu, když jsem se na chvíli objevila na kladenských závodech, jsem se potkala s otázkou: "Ty ještě žiješ???" Od té doby uběhly více jak dva měsíce a stále jsme se neobjevily nikde na závodech a přesto nebo právě díky tomu? máme dny, víkendy a měsíce plné zážitků. Po MRM nám začala agility pauza. Těšila jsem se. Moc. Svůj poslední juniorský závod jsem si užila. Nechtělo se mi domu. Od všech fajn lidí z celé ČR... A především jsem věděla, že jakmile zavřu dveře od auta, nastartujeme a rozjedeme se směrem domu, definitivně pro mě skončí juniorská léta, krásné zážitky, nová kamarádství... Jak jsme se vzdalovali roudnickému stadionu, začínala na mě doléhat téměř melancholická nálada. Už nikdy...Opravdu už nikdy...ozývalo se mi v hlavě... Poprvé s Trickinkou i Hailinkou. Pro Trickinku to znamenalo již třetí start na vellké republice. Hailey si zde odbyla svou premiéru. Měla jsem radost z Hailinčiné dvojité kvalifikace na MR. Nejprve z juniorských kvalifikaček, ale nakonec se kvalifikovala i z těch dospěláckých. Ano, díky jednomu, docela rychlému čistému běhu. Slyšela jsem i četla spousty, jak negativních, tak pozitivních názorů na způsob kvalifikace. Líbil se mi hned od začátku a po proběhlém MR opravdu neměním názor. Byla radost vidět sehrané a rychlé týmy. Člověk se opravdu nemohl začít nudit. Tricki se kvalifikovala s juniorských kvalifikaček, ale já s tím nepočítala a ani jsem o tom nevěděla. Zjistila jsem to až v červenci na závodech, kde mi to řekli dva lidé a já se nestačila divit :-D. Trickinka snad ani nestárne!!! Opakuji to pořád, jelikož jsem za to neuvěřitelně vděčná. Dělá mi velikou radost vidět její natěšený výraz a běh s desetiletou tryskomyší, která snad takhle rychle ani nikdy dřív neběhala. Doufám, že jí to vydrží!!! A ještě ke všemu se nám podařilo všechny čtyři běhy pokořit s čistým štítem. Naše družstvo Jumpovy skokanky skočilo na páté místo. A v jednotlivcích jsme získaly 13.místo v součtu :) Parkury se mi líbily, ale výhodu měli pejsci, co dokáží pořádně natáhnout krok. To Tricki zkrátka nemůže, ale co, přesně takové parkury nám vyhovují a baví nás. A o to jde v první řadě, ne snad??? :) A Hailinka ? K té také nemám skoro slov. Nejenže mě prázdniny nabyly nadějí na splnění snu o bezproblémovém pejskovi, který může být se mnou všude a vždy. ( Zvládla cestu autobusem, tramvají, návštěvu Olomouce, tramvaj, vlak a auto v jeden den :) ) Ale dokonce jsem na parkuru získala pocit, že si začínáme opravdu rozumět a Hailey neřeší a běží. Nejeden člověk mi řekl, jak se zlepšila, což mě opravdu vždy potěší. Vždyť je pěkné, když si toho všimne i někdo jiný :) Největší radost mám z nedělních běhů (přestože ani jeden nebyl čistě). V sobotu jsme sice doběhly oba bez ztráty kytičky :-), ale mé vedení bylo křečovité a dost na jistotu, šlo totiž o družstva...Ale zas splnilo to účel a naše družstvo Dred tým se stalo vice-mistry republiky. Vyhrálo to nejlepší družstvo na světě - Repre medium :) Závody byly skvěle zorganizované, včetně bohaté tomboly, která opravdu stála za to....... :)
Na závěr jen musím poděkovat všem, díky kterým se tyto dva dny staly skvělými a ne jen tak zapomenutelnými, plnými zábavy a smíchu :) Foto: Jana Pospíšilová, Brit, Marek Beneš Tyhle prázdniny jsou opravdu nabité. Zatím se podělím jen o video ze včerejšího tréninku s chorvatskou reprezentantkou a trenérkou Ninou Gregl :)
Váhala jsem, zda se mám přihlásit z několika důvodů. Mimo jiné protože za námi byl týden chození v přenádherných Orlických horách a před tím téměř týden na Opsionu. ( Agility tábor pod vedením Pavla Koška a Irči Kochové). Bála jsem se, aby toho na Hailinku nebylo moc. Ale téměř jsem nepocítila z její strany náznaky únavy. Krásně si hrála, snažila se,měla pěkná áčka,,.Že by se blýskalo na lepší časy ? :) Parkury nás opravdu bavily. A z tréninku Niny jsem měla pocit, jako by nás už dlouho znala. I jejími tréninkovými typy se ráda inspiruju :) Jinak Hailinku chválila a mně řekla, že už dlouho neviděla člověka, který by svému psovi předával tolik energie. Proč bych nepředávala, když je radost s Hailinkou cokoliv dělat ???? :) Hezký zbytek prázdnin!!!!! :) Každý má své sny a svá přání. Mým jedním z největších snů byla Hailinka. Od té doby, co jsem se do pyrenějáčků bezmezně zamilovala, nešlo to jinak a moc jsem si přála jednoho ztřeštěného psíka. Tento sen se splnil a Hailinka je, přinejmenším pro mě, tím nejúžasnějším psem (samozřejmě společně s Trickinkou. Ale každá z nich je úplně jiná...). A mým agilitním přáním bylo zúčastnit se EOJka, zažít to na vlastní kůži...Když se minulý rok, mé přání, po čtyřech letech, stalo skutečností, nemohla jsem tomu uvěřit!!! "Opravdu zjistím, jaké to je?" Nešlo mi o nějaký "úspěch", jen jsem to zkrátka chtěla prožít a přišlo mi neuvěřitelné, že právě s tím líným pejskem, který byl na našich prvních kvalifikačkách diskvalifikovaný za čas, se podíváme na tak veliké, prestižní, ale především výjimečné závody !!! Letos jsem na nějakou kvalifikaci raději moc nepomýšlela, přeci jen jsem si byla vědoma toho, že Hailinka je mladá a nezkušená a naopak Trickinka již trochu dáma v letech.... A tak jsem si z toho dělala legraci a běhaly jsme ze všech sil, až jsme si nakonec tu kvalifikaci vyběhaly !!! :) Den po juniorském soustředění Tricki napadl německý ovčák. Převálcoval ji a trochu kousnul. Tricki kulhala a hlavně ji to psychicky úplně rozhodilo. Seděla v koutě a jen tupě zírala a celý den se klepala. Jen z pohledu na ní mi bylo mizerně.... Po týdnu kulhání vcelku přešlo a mi šly ke Katce Plačkové (i s Hailinkou ). Ta jí rovnala a rovnala, divila se, že vůbec muže běhat a jen zadním nohám se věnovala téměř tři-čtvrtě hodiny. Hailinka mi zlepšila náladu. Byla tam poprvé, ale chovala se téměř profesionálně a hlavně kromě dvou lehce vybočených obratlů na páteři a zablokovaném krku ( to měla asi také kvůli NO, když se vyvlíkla z obojku, jak se bála) byla v pořádku. Týden na to, byla Trickinka na fyzioterapii znova.A vypadala již mnohem lépe :) A konečně odjíždíme na Slovensko !!!! Z cesty autobusem jsem měla trochu obavy. Ale Hailey se chovala jak ostřílená cestovatelka!!! Celou cestu proležela, nebo dokonce prospala :) Zatímco já na spánek opravdu čas neměla. Přestože jsem vstávala už někdy v půl páté a šla spát o půlnoci, usnout prostě nešlo. Musíte si povídat! Nejlepší byla malá Anička Dušánková. Nejprve se mě prý bála a když se dozvěděla, že spolu běháme ve družstvu, tak chtěla běhat s Bárou Štachovou a se mnou prý v žádném případě. Postupem času to ale dopadlo tak, že se mnou chtěla být dokonce i na pokoji. Tak jsem se jí zeptala s kým je ona. A Anička jen se znechucením na tváři ukázala na Báru Štachovou a řekla: " S tou...." No prostě Anička :) Po příjezdu jsme šli rovnou na veterinární přejímku, ale všichni jsme tam děsně trpěli, protože se nám chtělo šíleně čůrat. Bylo to opravdu mučení. Po přejímce nás čekalo asi půl hodinové čekání a lehce zběsilý trénink. Hailey mě překvapila, jak se dokázala uklidnit a zatímco jsem jí hladila, ona usnula v rušné hale se spoustou lidí a psů okolo !!! Na trénink jsme se rozdělili po dvojicích a každá dvojice měla 2x1 minutu na parkuru. S Tricki to bylo v pohodě, Ale s Hailey mi to moc nevyhovovalo. Pak už nás čekalo jen stěhování na hotel. Ačkoli to byl čtyřhvězdičkový hotel, dýchat se v něm nedalo. S Barčou jsme měly to štěstí, že jako málokomu byl na pokoji k dispozici větrák, který běžel i přes noc. No nechtěla bych vidět účet za elektřinu... Večeři jsem dostala na potřetí. Dobře, vegetariánské bezlepkové je už až moc požadavků. Ale nic na tom nemění, že jídlo nebylo nic extra, ovšem když máte hlad a dobrou společnost kolem sebe, sníte téměř vše :) Abychom byli za pořádné krasavice a vlastenky v jednom, tak nám Janča Mikulová nalakovala v českých barvách nehty. Opravdu jsem uvítala umístění hotelu. Měli jsme možnost psy při venčení pustit z vodítka a ke všemu vidět "moře". Pátek
Přestože jsme byly s Bárou natěšené, přišli jsme do autobusu pozdě. .Stejný scénář se opakoval i v sobotu, s tím rozdílem, že jsme si myslely, že děláme vše pro včasný příchod. Až v neděly se nám to podařilo. Lepší pozdě, než nikdy :) Na zahájení jsem psy nebrala. S Tricki je téměř nereálné běhat na vodítku a Hailinku jsem nechtěla moc vystresovat. Kromě pokřiků všech zemí, nebylo na zahájení nic slyšet. Ale člověk má tak jako tak takový zvláštní, ale příjemný pocit. S Hailey jsme se kvalifikovaly na European open junior na Slovensko a s Tricki snad také pojedeme :)5/11/2016 Pro Hailinku to byly první a zároveň poslední juniorské kvalifikačky. Na to, že jsem si v únoru ještě nebyla ani jistá tím, zda zvládneme splnit kritéria pro účast na kvalifikačkách, Hailey opravdu zdaleka předčila má očekávání :) Překážek se nebála, běhy jsme si úžívaly a ke všemu daly tři čistě. Ty nám zaručily dostatek bodů, jelikož jsme každý běh i vyhrály :) Jako bonus máme kvalifikaci na velkou republiku. Vzhledem k tomu, že jsem běhala zparalenovaná, to dopadlo opravdu dobře :) Musím říct, že se mi s Hailičkou běhalo neuvěřitelně lehce a krásně. A navzájem jsme si věřily :) A Trickinka se také předvedla v celé své kráse. Běhala seč jí nožky stačily !!! Za celý víkend se stejně jako Hailey diskla jen jednou.Tedy lépe řečeno, já jí diskvalifikovala. A zbytek byly čisté běhy. A pokud se opravdu podaří získat o něco více míst, bude i Tricki reprezentovat české barvy, a to již podruhé !!! :) Lehce neuvěřitelné pro líného, téměř desetiletého voříška o kterém bylo v lednu řečeno, že už by s agility měla spíš pomalu končit. Zkrátka nemusí moc trénovat (na překážkách) a přesto jde dosáhnout povedených běhů :) Holčičky přeju Vám hodně zdraví a spoustu zábavy (se mnou) nejen na parkuru !!! foto: funfordogs, Zuzka Genderová Tentokrát mi extrémně dlouho trvalo zveřejnit alespoň nějaká videa ze závodů. Ale mám částečnou omluvu. Rozbil se foťák. Počítač neakceptuje všechna videa z mobilu. Neměla jsem moc času protože/a bylo krásně. Ano, jaro je tu!!!! Miluju ,jak se příroda probouzí ze zimního spánku. A ona nejen příroda, i lidé. Najednou slyšíte více sekaček, pil... Lidé se hrabou v záhonu, budují, opravují, traktory zasévají obilí ( řepka tam je již dlouho :-/ ). A mě baví být uprostřed dění. Takže pokračujeme v dlouhých procházkách. V den, co se běžel Pražský půl-maraton, jsme se nenechali zahanbit a udělali si takový soukromá po okolní přírodě. S jediným rozdílem, že jsem to šla a trvalo mi to 4 hod. Hailey si to samozřejmě pravděpodobně o dost prodloužila svým pobíháním. Ale i přes to ona a jsem moc ráda, že i Trickinka, měly odpoledne plno energie a předváděly, jakože se celé dopoledne jen válely. A také nám krásné počasí nahrálo k budování plotu na cvičáčku :) Děkuju tati !!!! Týden po skvělém semináři s Katarinou Podlipnik v Kyjově, jsme se vydaly na naše první velké závody do Polska. Co mě asi nejvíc lákalo, bylo to množství přihlášených pyrenek. Na startovní listině se jich vyjímalo asi 30. Konečně jsme se viděli s Radkou a její Styxinkou. Hailinčinou mladší nevlastní sestřičkou :) Hailey se chovala velmi statečně, na to, jak náročné prostředí to pro ni bylo. Přestože jsme si z toho udělaly veselou diskotéku, tak jsme si to užily, nějaké části z běhů se mi líbily a načerpala jsem plno inspirace pro trénink. A hlavně tam panovala příjemná atmosféra a byly k vidění strhující výkony !!!!! Moc děkuju Verče za odvoz, ubytování.Prostě za vše !!! Pak máme za sebou závody v Terezíně a v Chabařovicích, které pro Hailey znamenaly první start ve dvojkách. Také první závody venku. A nečekané umístění v Terezínském poháru v juniorech medium na 2.místě. Asi na polovině závodů jsme ani nebyly a já pořád ani nevím, jak se počítají ty body :-D.
Nadpis je víc jak pravdivý. Snažím se jim vždy, všude a ve všem věřit, takže to není tak, že bych jim nedůvěřovala, ale spíš jsem s ničím nepočítala. Prostě jsem věděla, že pokud Hailey vyleze na zonovky (záměrně nepíšu vyběhne) budu štěstím bez sebe a lidi si asi pomyslí, že jsme se zbláznila. No ono po minulých závodech zde, jsem ani nic jiného nemohla mít v plánu. Hailička nebyla tak v pohodě, jako na Kladně, Terezínská hala je o něco náročnější. Ale zvládla to ! Dokonce na druhý běh nastupovala ve velkém stresu, před startem nechtěla skoro ani pamlsky. Stalo se toto: Venku jsem jí rozcvičovala vedle dětského hřiště a najednou se ozvala ohromná rána.Některé z dětí koplo do kovové skluzavky. Nebýt Hailey na vodítku, zdrhla by.Což se již opravdu dlouho nestalo. Plus před námi startoval opravdu uštěkaný mudík ( nic proti mudíkovi :) ), takže ani to jí nepřidalo.... Ale překážky jí pomohly ten stres ze sebe setřást. A hlavně- vylezla, poté dokonce vyběhla, na všechny zonovky !!!! Ale její tázavý pohled:"Mám ? " při prvním áčku byl až dojemný :) A co Tricki ? Vzhledem k tomu, že jsme se za 4 měsíce dvakrát proběhly na pár skočkách a tunelech, říkala jsem si, že to bude plné nedorozumění. Ale Tricki ukázala, že je prostě machr a trénovat nepotřebuje. :D A k velké radosti rodičů jsme si splnily další zkoušku na A3Ch, takže už jen dvě a bude z ní pes titulovaný, jak říká táta :) A aby to nevypadalo, že jsem se na Tricki vypflákla. Shapujeme, začaly jsme trénovat cviky z obedience, to vyloženě miluje, cvičí na buráku i jiných balnčních věcech a chodíme. Ani po 17km procházce za 3,5 hod nejevila známky nepřiměřené únavy. Zkrátka má kondici jako nikdy :) Snad jí to co nejdéle vydrží :D Proč Hailey nechtěla na cizí zonovky ?Zjistila jsem, že by to asi někoho zajímalo :D
Zkrázená odpověd: Protože je to pyranka :) Delší odpověd: Je to psycho pyranka, která si je často a ve spoustě věcí nejistá. Vše se lepší, ale někdy narazíme na něco nového.... Za všechny fotky děkuju Lucce Opatrné :) |
Author
Archives
October 2019
Categories
All
|