Uznávám, nadpis není žádné básnické veledílo, ale za to je to pravdivé. Jaro je většinou ve znamení hezkého počasí, ale také závodů. Léto pro mě znamená hlavně vidinu prázdnin a podzim i zima by se mohly zdát jako pochmurné a proto líné období. Ovšem opak je pravdou, tedy alespoň z části. Pochmurné počasí a brzká tma mě štvou, ale to nás nezabrzdí. Každý víkend chodíme na daleké procházky. Především na mou oblíbenou Vinařickou horku, která je široko daleko jediným kopcem, takže nás tam můžete potkat často.Jsem možná trochu divná, ale já prostě chůzi do kopců miluju. Každopádně je horka zajímavé místo, ale získá ještě více na své hodnotě poté, co jsem tam potkala Australana. Opravdu pravého nefalšovaného Australana !!! Nejprve se lekl Trickinky, poté jsem ho pozdravila a on mi odpověděl: "Hello! Do you speak english ? " Díky mému poslednímu pobytu v Anglii jsem ztratila ostych, ba naopak angličtinu vyhledávám. Je to pro mě určitý adrenalin. A tak po pár minutovém rozhovoru jsem odcházela s rozzářeným úsměvem a bouřícími se endorfinami :D V týdnu samozřejmě také chodíme na procházky, ale brzká tma nám je dost zkracuje. Takže jsem si říkala, že začneme běhat. Já ovšem nesnáším běh, alespoň jsem si to do nedávna myslela. Vždycky mě úplně dere, jak já běžím, umírám a Hailinka si vedle mě zvesela poskakuje s výrazem, kdy už konečně začnem něco dělat. Takže tudy cesta nevede, myslela jsem si. Proto jsem si Hailey zapřáhla a zkusily jsme běžet. A ono to bylo zábavné !!! Hailey to dokonce na chvilku unavilo. Ovšem úsměv na tváři mi brzy zmizel, když mě náš druhý společný běh potvrdil mé obavy, že se Hailey v postroji škrtí. Vždyť je to ale tažný postroj, nechápala jsem. Poté jsem si zjišťovala, co a jak a nakonec jsem uvážila, že bude přeci jen nejrozumnější koupit nonstopácký line. Dnes jsem ho zkusila v tahu. Je to lepší, ale někdy pořád sípe. Ach jo....Snad objevím příčinu a vše se zlepší. Jinak máme takovou agilitní pauzu, Tricki úplnou. Tedy trénovala sbíhanou kladinou, ale ted ani to nemůže, protože se jí navrátilo kulhání na zadní nohu, které se jí občas objevuje. Pravděpodobně je vše způsobené, tím, že jí asi před 2,5 lety převálcoval 30 kg pes :(. Na začátku ledna jdeme ke K. Plačkové.. RTG páteřé má z května a ta je čistá. Tak uvidíme... A s Hailey se věnujeme také především jen kladině.... Občas si zaběhne pár skoček, ale fakt jen málokdy. Především nás zabavují triky. Moc z nich není dotaženo do dokonalosti. Spíš mě baví zkoušet nové a nové a Tricki s Hailey s tím souhlasí. A také jsme se s Hailey zúčastnily semináře dogfitness, takže pilně cvičíme na buráku a budeme ještě více. Protože nám Ježíšek přinesl pořádný velký burák :D A poslední, ale asi nejdůležitější informace :D . Již asi měsíc se mi zdá, že Hailey začíná dospívat. 9.12. oslavila své druhé narozeniny, takže by to nemusela být jen domněnka. :D (foto: Nikola Kratochvílová) Všem přejem štastná vzlet do Nového roku a poté pohodový rok 2016!!!
0 Comments
Na začátku září jsme se vydali se školou na dlouho plánovaný zájezd do Paříže. Na programu bylo shlédnout pařížské dominanty za tři dny. Vše se také skvěle vydařilo. Ale nevím, možná jsem barbar, ale více jak Mona Lisa mě v muzeu Louvre nadchla roztomilá soška z Hawaie. Svou atmosférou mi Sacre Coeur učaroval víc, něž notoricky známá Notre Damme. A pohádkovým kouzlem na mě zámek Fontainebleu zapůsobil daleko více, než přepychová Versailles. Stejnojmenné městečko bylo podobně příjemné jako zámek. Okamžitě mě tu pohltila francouzská atmosféra. Tak jsem si představovala Francii ! Eifelovka plná turistů pro mě Francií moc není. Příjemné a krásné prostředí městečka kamarádce Lucce a mě vnuklo nápad, ochutnat právě zde typické francouzské palačinky-Crepes.
Procházely jsme se po hlavní ulici, míjely pekařství, cukrárny, čokoládovny, restaurace a pokukovaly po palačinkárně-Creperie. Ale nikde nic. Nákup v antikvariátu a fakt, že paní prodavačka porozuměla mé francouzské otázce, mě sice dostal do blaženého stavu i bez palačinky v břiše. Ale za chvíli vše pominulo a my se začaly zase poohlížet po palačinkárně. Jenže žádná nebyla v dohledu. A tak jsme zašly do postraních uliček, které již přímo dýchaly francouzskou atmosférou. Prošly jsme okolo kavárny, která vypadala přesně tak, jak ji znám z francouzských filmů. Měli zde v nabídce vskutku lákavé věci, ale jen ty palačinky ne. A my jsme přece chtěli palačinky!!!! Procházení se městečkem se postupně měnilo na cílené hledání palačinkárny. Až najednou, asi dvacet metru od nás, jsem zahlédla vývěsní štít a z bližší vzdálenosti se dalo krásně přečíst „Creperie“ . „A přeci jen jsme se dočkaly,“ řekla jsem s úsměvem Lucce. Ale veselý výraz mi moc dlouho nevydržel. Bylo zavřeno. Porozhlédly jsme se a co nevidíme!Téměř vedle se nacházela další, ale pro změnu opět zavřená. Naděje nás lehce opouštěly, ale nevzdávaly jsme se. Po chvíli jsme stály u další palačinkárny. Otevřené!!! Po těžkém rozhodování, kterou si dát, jsme si s velkým očekáváním francouzsky objednaly. Pán nám anglicky odpověděl, že otevírají až za hodinu a půl. Zklamaně jsme odešly a nechápaly, proč nám to nemohl říct dříve. Pomalu jsme se vracely, až jsme narazily na prodej palačinek „do ruky“. Nevěřily jsme svým očím. Dychtivě jsme si každá objednala palačinku s kaštanovým pyré a banánem. Jenže pán nám stále něco říkala, pravděpodobně nabízel. Jenže mluvil velmi svižnou francouzštinou a téměř jediné, co jsme pochytili, bylo slovo „nutella“. Znovu jsme zopakovaly, co si přejeme, jenže on pokračoval. Až jsem to nevydržela, chtěla jsem pochopit, o co mu jde. A zeptala se na otázku pro něj asi téměř vulgární: „Do you speak English ?“. Pán jen velmi důrazně odpověděl: „No!“ Nakonec jsme každá s palačinkou v ruce vítězoslavně zamířili do zámecké zahrady. Ovšem největší paradox nastal, když jsme následující den hledaly pekárnu, všude jsme jen viděli palačinkárny a pekařství jsme objevily až za pěknou chvíli. Zkrátka se zdá, že člověk asi opravdu není nikdy spokojený s tím, co má. |
Author
Archives
October 2019
Categories
All
|