Můk článek o gility, který vyšel v internetovém časopisu ecanis :)
http://www.ecanis.cz/aktualni-cislo-ecanis Tři uvedené rysy stále se rozvíjejícího psího sportu agility, docela dobře tuto kynologickou disciplína charakterizují. Dech beroucí výkony těch nejlepších přesně toto splňují. Ovšem i pro týmy bez závodních ambicí, běhajících „jen“ pro radost, by toto mělo také platit! V dnešním prvním díle jen tak zlehka nahlédneme pod pokličku agility. Cílem je, aby i člověk agility neposkvrněný pochopil o co asi tak jde. Tak pojďme na to ! Agility se poprvé objevilo v Anglii okolo roku 1978, kde se inspirovali koňským parkúrem. Ovšem od té doby se agility změnilo k nepoznání. Od agility pamětníku se můžeme doslechnout, jak dříve byly agility stále silně ovlivněné klasickou sportovní kynologií, kde je základem pozice u levé nohy psovoda. Tudíž i při překonávání překážek se pes stále nacházel nalevo. Překážky byli vyšší, psi byli pomalejší a parkúry jednodušší. Dnes je vše rychlejší, parkúry záludnější a někteří handleři předvádějí na parkúru až taneční kreace. Zkrátka to není, co to bývávalo. Ale řekla bych, že tentokrát je tato poznámka míněná v kladném slova smyslu. Již jsem to trošku nakousla, agility se podobají koňskému parkúru s tím rozdílem, že skokové překážky nejsou zdaleka jediné. I když zrovna díky nim vcelku spolehlivě poznáte, jaká velikostní kategorie zrovna závodí. V agility jsou totiž tři základní kategorie rozlišené dle kohoutkové výšky psa. Malí pejsci s kohoutkovou výškou do 35 cm běhají v kategorii small. Což jsou např. russlíci a jiní malí teriéři, šeltie, kníračí,pudlové atd. Dále následuje kategorie pejsků s kohoutkovou výškou do 43cm. Jelikož je to vcelku malé rozpětí, bývá jich na závodech nejméně. Ovšem na mezinárodní scéně zrovna v této kategorii Češi přímo vynikají. Dále nám zbývá kategorie pro větší pejsky bez omezení maximální výškou. Přesto se s obřími plemeny na závodech potkáte jen zřídka. Je docela důležité podotknout, že agility se mohou věnovat i voříšci, ba naopak jsou schopní levou zadní nad psy s průkazem původu vyniknout! Trať pro jumping se skládá ze skokových překážek, můžete se potkat i s dvojitou skokovou překážkou (tzv. dvoják, to abych vás zasvětila do agiliťáckého slangu). To jsou dvě „skočky“ blízko za sebou, takže je pes přeskakuje najednou. Dále čeká na psa skok daleký (tzv. dálka), kruh, slalom - pes musí mít první tyčku vždy po své levé straně. Někdy se také v parkúru objeví zeď, což je opět jen variace ke skokové překážce. A asi většina pejsků by si neuměla představit agility bez svých oblíbených tunelů. Další formou tunelu je látkový tunel. Běhy agility jsou obohacené ještě o zónové překážky – kladinu, áčko, houpačku a pro většinu lidí neoblíbený a stále méně se vyskytující stůl. Již víte, jaké překážky na pejsky čekají, takže si teď povíme, jak to probíhá v praxi. V závodním parkúru pes překonává okolo 20 překážek. Některé se mohou použít víckrát. Překážky jsou očíslované. Jejich postavení a pořadí určuje speciálně vyškolený rozhodčí. Nikdy se nesetkáte s totožným parkúrem. Vždy na vás čeká nová výzva. Jak se určí vítěz? Vyhrává tým (pes+člověk), který se nediskvalifikuje. Diskvalifikace není nic zvláštního. Stačí malé zaváhání ze strany psovoda a pes je již na jiné překážce, než má následovat, ani nestačíte mrknout. Dále by neměl tým obdržet chyby (např. shozená laťka na skočce, skočená zóna na zónových překážkách - pes se musí dotknut alespoň částí tlapky prostoru na konci a na začátku překážky odlišně nabarveném) ani odmítnutí a dále se hodnotí čas, povětšinou měřený elektronickou časomírou. Pes může na závody nejdříve po té, co dosáhne „agilitní plnoletosti“ – osmnácti měsíců. V agility jsou tři výkonnostní kategorie. Pro začínající týmy je určená kategorie A1, poté následuje A2 a pak elitní kategorie A3. Do vyšší kategorie se týmy dostávají díky splněným zkouškám. Ovšem setkáte se na závodech i s tzv. otevřenými běhy, kde si všechny výkonnostní kategorie poměří své síly dohromady. Každoročně se koná v Česku Mistrovství republiky, jak pro dospělé (mohou zde startovat i junioři a děti, pokud se kvalifikují), tak pro mládež. A také český klub vysílá vždy svá želízka v ohni na mistrovství světa, European open a European open junior. Stane se jen zřídka, jestli vůbec, aby se domů vrátili s nepořízenou! Doufám, že na vás toto rychlé seznámení s agility zapůsobilo pozitivně, v lepším případě vás tento krásný sport a možnost aktivně stráveného času plného zábavy s vaším psím kamarádem nadchla. Pokud byste se o pravidlech agility chtěli dozvědět více, tak informace najdete zde: www.klubagility.cz Julie Wohanková fotka: Jitka Flachsová
0 Comments
Leave a Reply. |
Author
Archives
October 2019
Categories
All
|